Logo Biografu

Transcriber - pohodlnější přepisování, a možná i něco navíc

Tomáš Bitrich, Zdeněk Konopásek


Biograf

Časopis
(nejen) pro
 biografickou a reflexivní sociologii

ISSN 1211-5770
Reg. pod č. MK ČR E 8364

Biograf aktálně vychází dvakrát ročně v tištěné verzi i jako on-line časopis. Publikuje empirické, metodologické i teoretické příspěvky věnované kvalitativnímu výzkumu.

E-mail:
casopis@biograf.org
Website:
http://www.biograf.org

Rok 2001, číslo 24

© Časopis Biograf 2001



Recenze díla:

BARRAS, C. / GEOFFROIS, E. / LIBERMAN, M. / WU, Z.: Transcriber: A tool for segmenting, labeling and transcribing speech. © 1998-2000, DGA. http://www.etca.fr/CTA/gip/Projets/Transcriber/

Citujte takto:

BITRICH, T. / KONOPÁSEK, Z. (2001): Transcriber – pohodlnější přepisování, a možná i něco navíc. Biograf (24): 67 odst. Dostupné na adrese http://www.biograf.org/clanek.php?clanek=v2412




1.
Počítače jsou v kvalitativním výzkumu stále běžnější věcí. A vůbec nejde jenom o programy pro analýzu dat (viz např. Konopásek 1997). Součástí téhle digitální revoluce jsou i posuny ve způsobech sběru, zpracování, pořádání, archivace a prezentace či publikace kvalitativních údajů. Vlastně se dá říci, že teprve mnohostranné využití počítačů se v kvalitativním výzkumu opravdu úročí. Není asi na místě považovat práci s digitalizovanými daty za něco, co každému vyřeší všechny problémy, ale také nemá smysl se počítačů bát nebo bagatelizovat jejich význam. K utváření realistického, informovaného, a snad i trochu vstřícně zvídavého vztahu kvalitativních výzkumníků k počítačům přispěje snad i tento text.

2.
Chtěli bychom v něm čtenářům představit malý program, který je pozoruhodný ze tří hledisek. První dvě hlediska se týkají jeho určení. Třetí pak pořizovacích nákladů.

3.
Transcriber znamená přepisovač. Přesněji ten, kdo nám pomáhá s přepisem nahrávek zvukových dat do textové podoby. Jakkoli se dnes díky počítačům stává možné analyticky pracovat přímo se zvukovými nahrávkami,[1] pořizování textových přepisů nahraných rozhovorů je a zřejmě i nadále bude standardní součástí zpracování dat v mnoha kvalitativních projektech. Přece jenom: zvukový záznam rozhovoru je rozprostřený v ubíhajícím čase, a tudíž tak trochu „nepřehledný“; zato textový přepis takového rozhovoru dovoluje, abyste jediným pohledem a z jakéhosi odstupu zabrali třeba několik minut hovoru – a něco takového je pro analýzu strašně důležité.

4.
Pořizování přepisů je drahé. Pracné. Větší pohodlí při přepisu je třeba zaplatit penězi investovanými do speciálních přepisovacích souprav, které umožňují, abyste nožním pedálem ovládali magnetofon, zatímco ruce máte volné k vyťukávání písmen na klávesnici. Program Transcriber je z tohoto hlediska velmi užitečný pomocník. Rychlé a pohodlné přepisování je s ním hračkou.

5.
Tato aplikace však není pouze nástrojem pro přepis nahrávek do textové podoby. Je zároveň prostředím, které umožňuje synchronizovat zvuk a text, obojí pohromadě jednoduchým způsobem analyticky zpracovat a případně i prezentovat. Je to tedy víceúčelový program, byť jeho jméno naznačuje patrně nejvíce využitelnou a nejpraktičtější funkci.

6.
Naprosto zásadní je pak třetí hledisko: tento program je zcela zadarmo. Nic se za něj neplatí. Trancriber je takzvaný freeware. To není v téhle oblasti počítačových aplikací zrovna běžné. Naopak, programy pro kvalitativní analýzu bývají někdy ukrutně drahé.[2]

Co je Transcriber

7.
Transcriber[3] nebyl vyvinut pro potřeby kvalitativních výzkumníků. S ohledem především na svoje vlastní potřeby ho navrhli a vyvíjejí lidé, kteří pracují v oblasti rozhlasového zpravodajství. Přesto se podle našeho názoru dá v oblasti kvalitativního výzkumu využít velmi dobře. Podívejme se blíže na jeho hlavní funkce a na možnosti jeho využití.

Základní charakteristika

8.
Program pracuje s digitalizovanými nahrávkami. Třeba se záznamy konverzací nebo vyprávění. Ty umožňuje členit na libovolně dlouhé úseky, ke kterým pak přiřazujete různé typy textových objektů – poznámky, předdefinované značky či vlastnosti, ale hlavně více či méně detailní přepisy jednotlivých úseků. Kousky textu (přepisu) a zvuku (původní nahrávky) jsou tak pevně spojeny dohromady. Co v programu slyšíte, vždycky zároveň vidíte.

9.
Výhodné je napřed nahrubo „rozsekat“ celou nahrávku, a poté pořizovat její transkript. Potom totiž můžete využít některých funkcí, které samotné přepisování výrazně usnadňují. Možnosti analytického zpracování takto vzniklého materiálu jsou sice jednoduché, ale pro určité postupy docela postačují. Méně se takový program hodí pro výzkum založený na principech grounded theory (Strauss 1987; Strauss, Corbin 1999); dobře by ale asi šel využít pro takový výzkum, který je blízko narativní (Linde 1993; Riessman 1993) nebo konverzační analýze (ten Have 1998; Psathas 1995).

Hlavní rysy a funkce programu

10.
Nyní hlavní možnosti použití programu Transcriber trochu víc přiblížíme. Podrobněji popíšeme, jak tento program usnadňuje přepisování, jak se s ním dá prakticky analyticky pracovat a jaké jsou další možnosti a výhody jeho použití.

11.
Pořizování více či méně detailního přepisu je operace, kvůli které by Transcriber ocenilo patrně největší množství výzkumníků. V čem je tedy při pořizování transkripcí program tak užitečný? Krátce řečeno, je plnohodnotnou náhradou poměrně drahých kancelářských přepisovacích souprav, o kterých už byla řeč. V jednoduchosti lze celou věc popsat takto: Za prvé, při prvním poslechu nahrávky si rozsekáte řeč, kterou chcete přepsat, na krátké úseky čili segmenty – věty, seskupení několika vět. Hranice mezi nimi vyznačujete záložkami. Záložky vkládáte velmi jednoduše: jediným úderem na klávesu <Enter>, a to i „za chodu“, rovnou při poslechu. Za druhé, nastavíte si zvláštní režim přehrávání, který způsobí, že každý segment se přehrává pořád dokola, a to až do té doby, dokud nepostoupíte v posloupnosti segmentů o jeden krok vpřed (zmáčknete na klávesnici navigační šipku dolů). No a pak už „jen“ přepisujete. Spustíte záznam, prvních pár slov se opakuje stále dokola, dokud je nenapíšete, pak odklepnete další segment, začne se opakovat dalších pár slov a vy pokračujete v psaní. Veškeré ovládání je v dosahu prstů na klávesnici. Zvyknete si na to velmi rychle a po pár minutách je rychlost přepisování omezena výhradně vašimi písařskými schopnostmi. Je to nesmírně jednoduché a účinné, doporučujeme vyzkoušet.

12.
Další výhodou pro přepis je, že si sami můžete nadefinovat neomezené množství událostí, které z předpřipraveného seznamu jednoduše vkládáte na příslušná místa přepisu. Takovými událostmi mohou být třeba „zakašlání“, „povzdech“, „hovor v pozadí“, „šustění papírů“, „nezřetelné slovo“, „s důrazem“, „krátká pauza“ a podobně. Tyto události lze umístit na jedno místo, do jednoho bodu nahrávky/přepisu, ale lze je také „rozprostřít“ na nějaký úsek (třeba déletrvající hluk v pozadí). V seznamu si přednastavené události můžete rozčlenit do různých skupin.

13.
Nahrávku/přepis můžete dále členit na obraty. Obrat je takový úsek, který zahrnuje jeden nebo více segmentů a který souvisle pronáší jeden mluvčí. Obraty se mohou i částečně překrývat. To tehdy, když přes sebe mluví více lidí. V každém přepisu/nahrávce lze definovat různé mluvčí a přiřadit jim i různé vlastnosti. V programu si také můžete nastavit nejrůznější klávesové zkratky, s jejichž pomocí si zkušený písař může hodně ulehčit život: díky těmto zkratkám lze jedním, dvěma úhozy rychle psát složité a dlouhé, často se opakující výrazy nebo celá slovní spojení. Pořádek ve jménech, názvech, slangových výrazech nebo cizích slovech pomůže udržet tzv. slovníček. V něm si můžete k jednotlivým výrazům definovat různé ekvivalenty.[4]

14.
Vedle segmentů a obratů lze nahrávku/přepis členit ještě v další vrstvě na pasáže. Touto funkcí se již dostáváme k možnostem analytického využití programu Transcriber. Každou pasáž je totiž možné charakterizovat nějakým tématem, tedy jinak řečeno „okódovat“. Snadno si tak třeba zmapujete tématickou linku vyprávění nebo rozhovoru. Podle témat je potom možné nahrávky/přepisy prohledávat. Téma lze rovněž zařadit do některé ze tří velkých předdefinovaných skupin – například můžete danou pasáž označit v duchu kategorií narativní analýzy jako „popis“, „argumentaci“ nebo „vyprávění“.[5] Jenže i samotné základní rozčlenění na segmenty (základní jednotky nahrávky/přepisu) jde docela dobře analyticky využít. Ke každému segmentu zvlášť lze totiž přičlenit libovolnou poznámku čili komentář. Komentář se objevuje ve speciální závorce psaný odlišným (nastavitelným) písmem hned za samotným kouskem přepisu. Segmenty přitom vůbec nemusejí zůstat v tom rozložení, jak jste si je kdysi na začátku definovali pro potřeby přepisu. Pro potřeby rozboru si můžete data kdykoli rozsekávat dál na menší a menší kousky, třeba i na jednotlivá slova, dle libosti. Navíc můžete hranice veškerých segmentů velmi jednoduchým způsobem měnit – myší prostě posouváte příslušné záložky sem a tam…

15.
Transcriber může posloužit nejen jako nástroj k přepisování nebo k samotné analýze, ale také jako prostředí, ve kterém lze data a jejich analýzu pěkně prezentovat. Máte-li k dispozici projekční zařízení, ke kterému můžete připojit počítač a obsah obrazovky tak přímo promítat na plátno (něco takového začíná být běžné na většině konferencí), vyplatí se spustit Transcriber a svoji řeč doplnit ukázkami připravenými právě v tomto programu. Opět: všechno, co vaše publikum slyší, zároveň vidí. Mluvenou řeč průběžně doprovázejí příslušné přepsané věty. Ale nejenom. Publikum zároveň může sledovat vaše komentáře, střídání mluvčích nebo vyznačené tématické celky. Mezi segmenty či pasážemi se velmi snadno pohybujete, přehrávání kdykoli zastavíte nebo zase spustíte.[6] O co zajímavější by bylo nějaký analytický referát doprovodit takovýmhle představením, než strohými nadpisy jednotlivých částí příspěvku, nenápaditě kolorovanými v nějakém PowerPointu!

Výhody a nevýhody

16.
Pokusíme se v několika stručných bodech shrnout hlavní výhody a nevýhody Transcriberu. Při jejich konečném posuzování je třeba vzít do úvahy, že program se stále vyvíjí. O řadě chyb a nevýhod programu jeho autoři vědí a některé z nich by měly být odstraněny v další verzi (1.4.3), jež by pro Windows měla být dostupná během několika týdnů.

17.
Program má podle nás tyto další, dosud nezmíněné výhody:

  • podporuje různé platformy, resp. operační systémy (Linux, Windows);[7]
  • program je poměrně malý, a tedy dobře stahovatelný z Internetu; po instalaci zabere na pevném disku (včetně dokumentace a ukázek) asi 6,5 MB;
  • program lze počeštit a bohatě konfigurovat (zejména lze vytvářet vlastní, česky psané seznamy událostí);[8]
  • program je stále ve vývoji, technická podpora je podle našich zkušeností dobrá a ochotná;
  • program je vytvářen jako open source, což znamená, že jeho zdrojový kód je dán k dispozici dalším zájemců z řad programátorů k dopracovávání a předělávání; je možné ho legálně měnit a upravovat;
  • program pracuje s datovými soubory v XML formátu. Tento formát se rychle rozšiřuje a má předpoklady stát se univerzálním standardem pro ukládání, zpracování a prezentaci dat.[9]

18.
Bylo by to ale všechno příliš zázračné, kdyby program Transcriber neměl i řadu „much“ a nevýhod. Zmíníme ty, které považujeme za nejdůležitější:

  • naprosto zásadní nevýhodou je, že programu chybí nástroje na ukládání výsledného přepisu v nějakém formátu, který by šel použít v jiných programech, například ve formátu prostého textu; podle ujištění autorů programu by však měl být hned v příští verzi obsažen filtr na export přepisů do HTML souborů, ze kterých by mělo jít snadno pořizovat výstupy ve formě prostého textu;[10]
  • s tím souvisí to, že perspektivní formát XML je v tomto případě zatím pouze perspektivní; správné zobrazování tohoto formátu není, jak jsme zjistili v případě poslední verze Internet Exploreru, ještě vyřešeno natolik, aby se obešlo bez dodatečných zásahů uživatele;
  • program pracuje opravdu dobře pouze s nekomprimovanými zvukovými soubory (ideálně například se soubory formátu WAV; má potíže se soubory typu MP3); to znamená, že použitelné zvukové soubory zabírají na disku hodně místa;
  • chybí složitější možnosti „kódování“; pasáže, které lze nějak tématicky označit („okódovat“), se nemohou vzájemně překrývat a nemohou být mezi nimi ani nějaké nijak nevyznačené mezery – jedna pasáž prostě vždycky končí začátkem jiné pasáže (ne každá pasáž ale musí být tématicky vymezena); žádné pasáži nelze přiřadit více než jedno téma;
  • program má zatím ještě řadu drobných chyb – některá (naštěstí nepříliš důležitá) okna či dialogové panely se chovají podivně; v programu zatím nelze psát běžným způsobem písmena, k jejichž napsání potřebujete klávesu se samostatnou čárkou/háčkem (tedy třeba ď, ť, ň, stejně jako všechna velká písmena s diakritikou).[11]

Webová adresa a informace o webu

19.
Program má webovou stránku <http://www.etca.fr/CTA/gip/Projets/Transcriber/>. Z této stránky si program můžete především zadarmo stáhnout. Dále tu najdete popis hlavních funkcí programu, referenční příručku, a ve francouzštině dokonce i celý manuál. Zájemci tu také najdou odkazy na některé články, které o možnostech Transcriberu a o práci s ním pojednávají (např. Barras et al. 1998). Pochopitelně na stránce nechybí kontaktní adresa na technickou podporu a dočtete se tu i o plánech autorů pro další vývoj programu.

Jak to všechno vypadá?

20.
V téhle části doplníme základní informace ilustrovaným popisem toho, jak vlastně všechno to, co jsme líčili výše, vypadá. Vzhledem k určení programu je to velmi podstatná věc. Bylo by sice ideální Transcriber si rovnou nainstalovat a prohlédnout si ho podrobně „naživo“, avšak někteří čtenáři možná uvítají jakýsi náhled už jako součást téhle recenze.

21.
V hlavním okně (Obrázek 1) si přehráváte nahrávku, posunujete se v ní z místa na místo. Tady také nahrávku přepisujete. Odtud upravujete a do svých transkriptů vkládáte značky předdefinovaných událostí, jednotlivých mluvčí nebo pasáže. Zkrátka, právě tady vidíte všechno, co slyšíte, a ještě leccos navrch.



Obrázek 1: Celá obrazovka s programem Transcriber

22.
Zorientujme se. Okno je rozdělené horizontálně zhruba na dvě poloviny. Ta horní patří transkriptu. V dolní polovině pak vidíme zejména křivku zvukového signálu na časové ose a několik dalších pruhů. Na liště, která horizontálně dělí okno celého programu na poloviny, najdeme ovládací tlačítka pro přehrávání a „rychlé převíjení“ záznamu (Obrázek 2). Jim samozřejmě odpovídají vybrané klávesy na klávesnici, takže po myši nemusíte uprostřed práce ani sáhnout.



Obrázek 2: Ovládací tlačítka pro kontrolu nahrávky

23.
Horní okno obsahuje plný text transkriptu, doplněný {komentáři} a značkami [událostí]. Textem přepisu a vlastních poznámek se lze posouvat nahoru a dolů, jako u běžného textového editoru. To, co vypadá jako krátké odstavce (vlevo označené puntíky), jsou jednotlivé segmenty. Obraty jsou po levé straně signalizovány modrými políčky s označením mluvčích – v naší ukázce kupříkladu vystupuje pan Vrabec (pseudonym) a Tazatel (Obrázek 3).



Obrázek 3: Políčka mluvčích v transkriptu

24.
Červená políčka horizontálně vyrovnaná na střed obrazovky oddělují jednotlivé pasáže a obsahují jejich tématické vymezení („kódy“). Klepnete-li na políčko mluvčího myší, otevře se vám dialogové okno, ve kterém můžete jméno mluvčího nebo jeho vlastnosti upravovat. Kliknete-li na políčko s tématem pasáže, otevřete okno pro zadávání vlastností (a témat) daného úryvku.

25.
Hned pod lištou, která od sebe odděluje horní a dolní část obrazovky, vidíme grafické zobrazení zvukového signálu (Obrázek 4). Na křivce jasně vidíme místa ticha, odmlk mezi slovy. Tenká svislá červená čára má v tomto pruhu funkci jakéhosi kurzoru a určuje přesné místo nahrávky, kde se aktuálně nacházíme. Výšku tohoto pruhu (zobrazeného signálu) lze regulovat, stejně jako měřítko zobrazení. Podél časové osy, hned pod grafickým zobrazením nahrávky, jsou v barevně odlišených vrstvách (zdola nahoru) zobrazeny definované segmenty, obraty a pasáže (Obrázek 5). Jednotlivé vrstvy lze v zobrazení vypínat a zapínat (přes kontextové menu – to je menu, které se otevírá pravým tlačítkem myši). Pro lepší orientaci obsahují bloky segmentů, obratů a pasáží slovní informace: začátek a konec segmentu, označení mluvčího, téma pasáže.



Obrázek 4: Graf zvukového signálu (wafeform)



Obrázek 5: Vrstvy segmentace a podél časové osy a waveform

26.
Na celkovém pohledu si také můžeme všimnout, že pod tím vším, docela na spodu obrazovky, najdeme ještě jedno volitelné zobrazení – další graf zvukového signálu na časové ose. Smysl tohoto přídavného pruhu je v tom, že si v něm můžeme nastavit jiné měřítko než v grafu prvním: nahoře si obvykle nastavíme měřítko větší (detailnější), zatímco v tomto spodním pásu si udržujeme vizuální kontrolu nad datovým souborem v celé jeho délce.

27.
Všimněme si, že jak v dolní, tak v horní polovině, je právě přehrávaný (aktivní) segment zvýrazněn světlejším pozadím. Výběr se projeví i na příslušném úseku zvukového signálu (viz též Obrázek 5).[12] V segmentované nahrávce/přepisu se pak snadno pohybujeme navigačními klávesami, šipkou nahoru a šipkou dolů. Zvýrazněná místa se v horní polovině okna pohybují textem přepisu nahoru nebo dolů, v dolní polovině okna po časové ose doleva nebo doprava. A spolu s tím skáčeme i samotnou nahrávkou sem a tam. Zvolit lze příslušný úsek také kliknutím myši. Je to velmi snadné.

Jak Transcriber získat a zprovoznit?

28.
V téhle části docela prakticky a spíš netechnicky popíšeme technické nároky programu, jeho instalaci a základní nastavení. Pojali jsme tento oddíl textu vlastně jako jakýsi manuál.

Nároky na systém a hardwarové vybavení

29.
Program pracuje pod platformami Windows 95/98/NT/2000 a pod různými mutacemi systémem Unix (Linux, Sun Solaris, Silicon Graphics). Předpokladem je, že váš počítač disponuje zařízením, kterému se říká zvuková karta.[13] Vedle téhle „samozřejmosti“ je největším nárokem programu schopnost počítače zvládat práci s velkými zvukovými soubory. To především znamená, že potřebujete dostatečný paměťový prostor. Datové soubory, se kterými budete pracovat, mohou na disku zabírat hodně místa. Ideální je, máte-li svůj stroj vybavený nějakou zapisovací CD mechanikou – to je ostatně při jakékoli práci se zvukem nebo videem téměř nezbytností. CD média jsou dnes již nesmírně levná (ta obyčejná dostanete i za méně než 20 korun) a vejde se na ně moc, standardně 650 MB.[14]

30.
Obecně platí, že pokud váš počítač zvládne jakýmkoli způsobem přehrát zvukový soubor, se kterým chcete pracovat, neměl by mít s Transcriberem žádné problémy.

Instalace

31.
Instalační soubor Trinscriberu 1.4.2 pro Windows (Transcriber-1.4.2.exe) je poměrně malý – 3,8 MB.[15] Nenechte se na webové stránce Transcriberu zaskočit velkým množstvím všelijakých instalačních souborů a nejrůznějších doplňků. Máte-li instalovány Windows 95/98/NT/2000, vystačíte si s jedním jediným instalačním souborem, který obsahuje všechno potřebné. Je označen jako „TclPro-wrapped binary distribution 1.4.2 including Tcl/Tk 8.2 and Snack 1.6“ a najdete ho na adrese <http://www.etca.fr/CTA/gip/Projets/Transcriber/distrib/Transcriber-1.4.2.exe>.

32.
Samotná instalace je jednoduchá, stejná jako u většiny jiných programů. Stačí spustit stažený soubor z kteréhokoli místa na disku a pak už jen potvrzovat dialogy, které se na obrazovce objeví. Po instalaci najdete program mezi „Programy“ v menu „Start“, ve složce „Transcriber“. Pokud při instalaci navržený adresář nezměníte, nainstaluje se nejspíš program do adresáře c:\Program Files\DGA & LDC\Transcriber.[16]

Konfigurace

33.
Ještě předtím, než začnete s Transcriberem pracovat, je dobré ho nakonfigurovat.[17] Prvním krokem, který můžeme doporučit, je lokalizace programu (Rámeček 1, Obrázek 6). Tedy jeho „počeštění“.[18] K dispozici už je český lokalizační soubor, s jehož pomocí lze všechna menu a hlášení programu zobrazovat hezky česky (bohužel ne zcela všechna anglická označení bylo možné upravit). Tento soubor můžete přímo z programu dále editovat, což lze využít zejména pro další úpravy přednastavených vlastností u pasáží – jinými slovy, nemusíte vždy jen otrocky překládat vybrané kolonky a kategorie, ale v případě potřeby je též měnit.[19]

Rámeček 1: Lokalizace programu Transcriber do češtiny

  • stáhněte si z adresy <http://medard.institut.cz/download/czech.zip> lokalizační soubor cesky.txt;
  • zvolte menu [Options], [General], objeví se dialogové okno zobrazené na Obrázku 6;
  • v políčku „Localization file“ vypište název „cesky.txt“ a zvolte [OK];
  • v menu [Options] pak ještě nezapomeňte toto nastavení uložit [Save configuration];
  • program Transcriber ukončete;
  • do hlavního adresáře programu (..\Transcriber\) zkopírujte soubor cesky.txt;
  • znovu spusťte program: teď už by všechna menu měla být v češtině.
Upozornění: Postup nelze obrátit. Nemůžete nejprve soubor cesky.txt zkopírovat do příslušného adresáře a pak teprve zadávat jeho název do nastavení programu. Volba [Save configuration] by potom způsobila přemazání souboru s českou lokalizací.

34.
Dalším důležitým krokem konfigurace je nastavení kódování souboru s textem transkriptu. Toto nastavení je rozhodně třeba provést, přestože se program od začátku tváří, jako by česky sám od sebe už uměl. Do okna transkriptu lze totiž hned po prvním spuštění bez problémů vkládat české znaky. Pokud byste však soubor uložili, písmena s háčky a čárkami by byla po znovunačtení nahrazena jinými znaky. Teprve po změně nastavení kódování se transkript uloží a načítá správně. Tuto změnu provedeme ve stejném konfiguračním panelu jako v případě lokalizace (Obrázek 6). Klikněte v něm u položky „Kódování“ na volbu [Česky pro Windows (CP1250)]. To je vše.



Obrázek 6: Dialogové okno „Základní konfigurace“, menu [Nastavení/Options], [Obecné]
 

Obrázek 7: Dialogové okno „Klávesové zkratky“, menu [Nastavení/Options], [Klávesové zkratky]

35.
Kromě toho je třeba vyrovnat se s jednou nepříjemnou chybou programu, kterou jeho vývojáři slíbili v další verzi napravit. Program totiž nedokáže správně rozumět té klávese české klávesnice, která umí nad písmeno přidat háček. Díky tomu nelze standardním způsobem napsat písmena „ď“, „ť“, „ň“. Je třeba si vypomoci nastavením klávesových zkratek (Rámeček 2, Obrázek 7).

Rámeček 2: Nastavení klávesových zkratek (písmena „ď“, „ť“, „ň“ˇ)

  • zvolte menu [Nastavení/Options], [Klávesové zkratky], otevře se dialogové okno „Klávesové zkratky“;
  • klikněte na tlačítko [Nový];
  • nastavte si kurzor do políčka „Klávesy“; stiskněte současně klávesy <Alt>, <D>; v políčku se objeví text <Alt+D>;
  • nastavte si kurzor do políčka „Nahradit řetězcem“; zkopírujte si sem z kteréhokoli jiného programu, ve kterém se daný znak zobrazuje správně (třeba z Wordu nebo Notepadu/Poznámkového bloku), písmeno „ď“;[20]
  • stiskněte tlačítko [Upravit]; v seznamu již definovaných klávesových zkratek se objeví, co jste právě vytvořili;
  • analogicky vytvořte klávesové zkratky pro „ť“ a „ň“, případně též pro všechna velká písmena s diakritikou;
  • nakonec potvrďte [OK] a nastavení uložte [Nastavení], [Uložit nastavení].
Tip: Podobně si nadefinujte jakékoli jiné klávesové zkratky, podle vaší potřeby. Klávesové zkratky z původního nastavení programu si přitom můžete vzít jako inspiraci a poté je vymazat.

… a můžeme začít pracovat

36.
Teď se zaměříme na ty úkoly, které podle našeho názoru ocení největší část čtenářů: transkripce. Začneme úplně jednoduchou transkripcí a potom probereme takový přepis, ve kterém využijeme různé další funkce programu.

37.
V každém případě však platí, že pokud chcete začít s Transcriberem pracovat, potřebujete mít digitalizovanou zvukovou nahrávku.[21] Nahrávku je třeba před zahájením vlastní práce do programu načíst. Použijte k tomu menu [Soubor], [Nový transkript], příp. klávesovou zkratku <Ctrl+N>. Tím se vám zároveň připraví horní polovina okna programu pro přepisování.

Jednoduchá transkripce

38.
Pro začátek se soustřeďme na vytvoření holého a hrubého přepisu rozhovoru synchronizovaného s nahrávkou. K tomu je třeba vytvořit v nahrávce s pomocí záložek krátké úseky, tzv. segmenty, a potom přepisovat jednotlivé segmenty do jim příslušejících řádků v textovém (horním) okně programu.

39.
Jakmile máte nahrávku otevřenou, můžete ji spouštět, zastavovat a různě se v ní pohybovat prostřednictvím myši, ovládacího panelu nebo tlačítek na klávesnici (Rámeček 3).

Rámeček 3: Navigace v nahrávce

  • navigačními tlačítky v ovládacím panelu (Obrázek 2); značky na tlačítkách jsou stejné jako u kteréhokoli jiného přehrávače zvuku;
  • myší: klikněte na kterékoli místo v grafu zvukové křivky, vyvolejte pravým tlačítkem myši kontextové menu, položku [Přehrát];
  • klávesami na klávesnici: <Tab> spuštění/zastavení přehrávání; <Shift+Tab> přehrát pouze daný segment; <Alt+mezerník> přehrát pouze bezprostřední okolí kurzoru; <Alt+šipka vlevo/vpravo> poskočení v nahrávce kousek vzad či vpřed; <šipka nahoru/dolů> přeskakování mezi jednotlivými segmenty.
Tip: Způsoby ovládání nahrávky lze libovolně kombinovat. Ovládání je poměrně intuitivní, takže si ho po několika pokusech a omylech snadno osvojíte sami.

Segmentace

40.
Nahrávku segmentujte vytvářením záložek (Rámeček 4). Záložka je místo, ve kterém končí jeden segment a další začíná. Vhodné je záložku vkládat na místa, jako je třeba konec věty nebo zkrátka tam, kde se vypravěč chvilku odmlčí.

Rámeček 4: Vytváření a posouvání záložek (segmentace nahrávky)

  • spusťte nahrávku;
  • jakmile uslyšíte místo, kam chcete záložku umístit, rychle stiskněte klávesu <Enter>; na zeleném „segmentačním“ pruhu v dolní polovině okna se vytvoří svislá černá čára – záložka;
  • pokud máte dojem, že jste zareagovali pozdě nebo příliš brzo a netrefili jste se přesně do místa, kde jste chtěli záložku mít, můžete ji posunout: stiskněte klávesu <Ctrl> a přitom „chytněte“ záložku na zeleném pruhu segmentů levým tlačítkem myši – můžete ji teď pohybem myši libovolně posunout vpřed nebo vzad; kde záložku „pustíte“, tam pak zůstane;
  • chcete-li záložku zrušit, aktivujte bezprostředně následující segment (ukažte si na něj třeba myší) a zmáčkněte <Shift+Alt+Backspace>.
Tip: Segmentaci, kterou připravíte pro potřeby přepisu můžete pak kdykoli dále upravovat, měnit, zjemňovat. Spolu s vytvářením dalších a dalších segmentů nahrávky vytváříte i další a další segmenty synchronizovaného textu: kurzor umístěte na žádoucí místo v přepisu i v grafu zvukové nahrávky a stiskněte <Enter>.

41.
Protože v programu máte možnost průběžně sledovat tvar zvukových vln, které posloucháte, rychle se naučíte nahrávku rozsekat na vhodné segmenty i „nahlucho“, bez poslechu. Pouze posunujete kurzorem po zvukovém grafu a na místech odmlk vyznačujete klávesou <Enter> hranice mezi jednotlivými segmenty. Odmlky mezi větami nebo větnými celky jsou snadno rozpoznatelné: linie grafu zůstane chvíli ležet bez výrazných výkyvů na ose, křivka se „smrskne“ na čáru (Obrázek 8).



Obrázek 8: Místo, kam je vhodné umístit záložku

42.
Tento postup se hodí zvláště tehdy, chystáte-li se pouze co nejrychleji přepsat rozhovor dlouhý několik desítek minut.

43.
Důležitou podmínkou pohodlné segmentace je nastavení vhodného rozlišení nahrávky (zoom). Mělo by být dost „velké“ na to, aby bylo možné rozeznat poklesy hlasu a současně dost malé na to, aby se na obrazovku vešel alespoň jeden segment. Pro ilustraci se podívejte na větší a menší rozlišení jednoho a toho samého segmentu (Obrázek 9).


Obrázek 9a, b: Větší a menší rozlišení téhož úseku nahrávky (věta tohoto segmentu zní: „Mamince šlo o to, abych…“)

44.
Různě detailní zobrazení můžete nastavovat tak, že na pásu grafického zobrazení zvukového signálu kliknete pravým tlačítkem myši (vyvoláte kontextové menu) a v položce [Rozlišení] zvolíte příslušnou hodnotu. Volitelné údaje (od 1 sekundy do 5 minut) zde vyjadřují délku úseku nahrávky, která se vejde do celého okna Transcriberu. Druhou možností je využít pro změny rozlišení malý posuvník (šoupátko) v pravém horním rohu grafu zvukové křivky (jeho zobrazení je volitelné, a pokud ho nevidíte, zkuste v kontextovém menu [Zobrazení], [Posuvník pro nastavení rozlišení]).

Přepis

45.
Spolu s tím, jak si s pomocí záložek vytváříte zvukové segmenty, vyrábíte zároveň v horní „přepisové“ polovině okna Transcriberu textové pole odpovídající jednotlivým segmentům nahrávky. Každé takové pole je nalevo vyznačeno zeleným puntíkem (Obrázek 10).



Obrázek 10: Segementace „přepisové“ části okna Transcriberu

46.
Důležitou funkcí Transcriberu je, jak už jsme několikrát zdůraznili, synchronizace nahrávky a přepisu. To se projevuje tím, že vertikální pohyb kurzoru po jednotlivých segmentech přepisu (ať už nějak vyplněných nebo zatím ještě prázdných) má svůj protějšek v pravolevém pohybu kurzoru po časové ose v dolní polovině okna. Když tedy umístíte textový kurzor do prvního segmentu přepisu (jako je to vidět na Obrázku 10) a spustíte přehrávání (<Tab>), začne se přehrávat první segment nahrávky. Pokud se šipkou dolů náhle (za chodu) přesunete v textovém okně o segment níž, okamžitě zároveň přeskočíte do dalšího segmentu nahrávky. Právě takového přeskakování mezi segmenty se ve spojení s jejich přehráváním ve smyčce (stále dokola) využívá pro snadný přepis celé nahrávky.

Rámeček 5: Postup při přepisu segmentované nahrávky

  • segment nebo výběr stále dokola;
  • najeďte kurzorem na začátek přepisu/nahrávky a spusťte přehrávání (např. <Tab>). Program přehrává první segment (prvních pár slov) znovu a znovu, stále dokola, a vy píšete; co nestihnete napsat během prvního přehrání, bez problémů stihnete během dalšího a dalšího automatického opakování;
  • jakmile jste s přepisem tohoto segmentu hotovi, bez zastavování nahrávky rovnou zmáčkněte <šipku dolů>: okamžitě se začne přehrávat druhý segment, opět ve smyčce, a kurzor v „přepisové“ části okna poskočí na pole dalšího (odpovídajícího) textového segmentu – a vy pokračujete v přepisu. O nic dalšího se nemusíte starat;
  • chcete-li přepisování přerušit nebo skončit, prostě přehrávání zastavte (opět např. klávesou <Tab>);
  • práci si uložte: [Soubor], [Uložit]. Příště se k ní můžete vrátit tak, že soubor daného přepisu otevřete: [Soubor], [Otevřít transkript].
Tip: Po prvních pokusech se člověk naučí odhadnout vhodnou délku segmentů tak, aby mu nahrávka „neutíkala“ nebo aby naopak nemusel zbytečně často přeskakovat mezi příliš krátkými segmenty.

47.
Kdo někdy přepisoval s diktafonem na stole vedle klávesnice, musí se takhle cítit jako v ráji. Tímhle postupem se proces přepisování velmi zrychlí a je pohodlnější. Dokonce i pedál speciální přepisovací soupravy má takhle v Transcriberu slušnou konkurenci.

Detailní transkripce

48.
Jak už jsme zmínili, Transcriber umí podporovat celou řadou speciálních funkcí pro velmi detailní a všelijak strukturované přepisy. Můžete vytvořit profily jednotlivých mluvčí (účastníků rozhovoru) a definovat jednotlivé konverzační obraty. Zvláštními značkami, které si sami předem nadefinujete, můžete v přepisu vyznačovat nejrůznější události: ruchy, neverbální projevy, výslovnost apod. Dost zajímavou funkcí programu je možnost zachycení překrývající se řeči dvou mluvčích.[22]

49.
Začněme tím, jak si můžeme nadefinovat vlastní značky ruchů, zvláštností výslovnosti a lexikálních událostí (Rámeček 6). V programu jsou různé položky už nadefinované (ve francouzštině), ale ty můžeme všechny klidně zrušit a vytvořit definice a značky dle vlastní potřeby.

Rámeček 6: Úpravy seznamů různých mluvních či konverzačních událostí

  • v menu zvolte [Nastavení], [Události] a příslušný seznam, kterému se zrovna chcete věnovat, např. [Úpravy seznamu ruchů]; otevře se příslušný panel (vypadá podobně jako panel na definování klávesových zkratek);
  • klikněte na [Nový];
  • v okénku „Hodnota“ ruch pojmenujte, například „zadrhnutí“; v okénku „Popis“ určete, pod jakým označením se má událost zobrazovat v samotném přepisu – tedy poté, co ji vložíte; to může být jak celé slovo (např. opět „zadrhnutí“), nebo jeho zkratka („zadrh.“) nebo jakákoli jiná značka („~“);
  • klikněte na [Upravit] – právě definovaný ruch se přiřadí do seznamu mezi ostatní;
  • podobně definujte další a další ruchy, případně další seznamy (zvláštnosti výslovnosti a lexikální události); nepotřebné položky vymažte;
  • na konci si práci uložte: [Nastavení], [Uložit nastavení].
Tip: Když pak budete chtít jednotlivé události vkládat do textu, v nabídce se budou objevovat v tom pořadí, v jakém jste si je sestavili v editačním okně. Pro větší přehlednost si lze vytvářet ucelené skupiny událostí, které pak budou v nabídce odděleny oddělovacími čarami. Takovou čáru vytvoříte v editačním okně tak, že v seznamu kliknete na položku, za kterou byste rádi vložili oddělovník, poté kliknete na tlačítko [Nový] a hned potom na tlačítko [Upravit]. Vytvoříte tak „prázdnou“ položku, která se v nabídce zobrazuje právě jako oddělovací čára.
A ještě jeden tip: Pro často vkládané události je užitečné zavést klávesové zkratky. To je ale trochu složitější, protože se musí zadávat jako tagy XML kódu. Zkušenější uživatel může zkratku pro vlastní událost analogicky odvodit z těch, které jsou v seznamu zkratek už zadané.

50.
Jak značku vybrané události do přepisu vložíte? Zavoláte si přes menu [Úpravy], [Vložit událost] (též klávesovou zkratkou <Ctrl+D>) dialogové okénko (Obrázek 11).



Obrázek 11: Dialogové okno „Vložit událost“

51.
Vidíte, že nabízí poměrně přehledné volby. Zaškrtnete typ události a v rozbalovacím menu zvolíte konkrétní událost. Případně zaškrtnete, zda jde o jednorázovou událost či o událost, u níž byste měli rádi v přepisu vyznačený nějaký začátek a konec. Nakonec potvrdíte tlačítkem [OK], čímž definovanou událost vložíte do přepisu na místo kurzoru. Je to velmi jednoduché. Po pár minutách experimentování vám bude všechno jasné.

52.
Už jsme zmiňovali, že si můžete v programu definovat různé účastníky přepisované konverzace a celý přepis pak rozčlenit na jednotlivé obraty. Každopádně je začátek přepisu vždycky i začátkem prvního obratu konverzace. Poznáte to podle modrého políčka/tlačítka vlevo nahoře v textovém okně, ve kterém je napsáno „(Žádný mluvčí)“ – viz Obrázek 10. Pokud na tohle tlačítko kliknete myší, objeví se dialog, ve kterém můžete mluvčího pojmenovat a blíže specifikovat. Postupně takhle můžete určit všechny osoby, které se rozhovoru účastní.[23]

53.
Pokud při přepisu narazíte na místo, kde se mluvčí střídají, musíte definovat nový obrat, resp. „přepnout“ na dalšího mluvčího (Rámeček 7).

Rámeček 7: Úpravy seznamů různých mluvních či konverzačních událostí

  • umístíte kurzor v přepisu na segment, jímž začíná promluva nějakého dalšího mluvčího;
  • zmáčknete <Ctrl+T>, případně zvolíte z nabídky [Segmentace], [Definovat nový obrat]; otevře se příslušný dialog;
  • zvolíte v seznamu předdefinovaných mluvčích toho správného a potvrdíte [OK]; v případě, že daného mluvčího ještě nemáte přednastaveného, zmáčkněte tlačítko [Definovat nového mluvčího] a vytvořte ho.
Tip: Hezky je vyřešen problém překrývající se řeči více účastníků. Takový úsek musíte označit jako samostatný obrat a při jeho definování zaškrtnout volbu „Překrývající se řeč“. Potom můžete zadat ještě druhého mluvčího. V textovém okně se u „puntíku“ příslušného segmentu objeví pod sebou čísla 1 a 2 (pro prvního a druhého mluvčího) a zelený pruh, který pod časovou osou daný segment reprezentuje, se podélně rozdělí na dva užší proužky.

Export přepisu do běžného textového formátu

54.
Jedním z velkých problémů Transcriberu je převod v něm pořízeného přepisu do formátu prostého textu, který by mohly využít i další programy a který by šel vytisknout. Podle Claude Barrase, jednoho z programátorů Transcriberu, je už ve verzi 1.4.3 integrována funkce exportu do HTML formátu. Z něho pak lze hned v několika aplikacích prostý text snadno vytvořit (například v Internet Exploreru zadáte [Uložit jako prostý text]). Bohužel verze 1.4.3 nebyla ještě v době psaní této recenze pro Windows k dispozici. Než se tato verze pro národ Billa Gatese objeví, bude třeba volit o poznání komplikovanější řešení.

55.
První možností je jednoduše označit celý přepis v textovém okně Transcriberu[24] a přes clipboard ho zkopírovat jinam, například do Wordu nebo do Notepadu. Má to svoje mouchy. Jednak úplně zmizí označení mluvčích a jednak zmizí konce řádků, resp. segmentů – z těch zbudou jenom dvojité mezery. Značky událostí se zase zkopírují jako XML tagy (např. [pauza] bude vypadat takhle: <Event desc=“pauza” type=“noise” extent=“instantaneous”/>). Je tedy třeba si následně s takto vyrobeným textovým souborem ještě trochu pohrát (dodělat nějaké odstavce, zrušit přebytečné mezery apod.).

56.
Další možností je pracovat s některým z formátů, do kterých umí Transcriber přepis už teď exportovat. Docela dobře vypadá například formát STM (*.stm):

ukázka 1 "ukázka jan" 0.000 4.790 <o,f0,> Ahoj, já jsem Jan.
ukázka 1 "ukázka karel" 4.790 10.998 <o,f0,> Zdravím, já se jmenuji Karel.
ukázka 1 "ivan + petra" 10.998 16.347 <o,f4,> [1] Moje jméno je Ivan. [2] Petra.
ukázka 1 "ukázka petra" 16.347 18.543 <o,f0,> Tak už se všichni známe.
ukázka 1 "ukázka petra" 18.543 19.341 <o,f0,> Kdo začne?
ukázka 1 "ukázka petra" 19.341 19.880 <o,f0,> Třeba Ivan? [Pauza]
ukázka 1 "ukázka ivan" 19.880 20.000 <o,f0,> Tak já teda začnu.

57.
Po několika jednoduchých úpravách ve Wordu:

"jan": Ahoj, já jsem Jan.
"karel": Zdravím, já se jmenuji Karel.
"ivan + petra": [1] Moje jméno je Ivan. [2] Petra.
"petra": Tak už se všichni známe.
"petra": Kdo začne?
"petra": Třeba Ivan? [Pauza]
"ivan": Tak já teda začnu.

58.
Není to zrovna ideální, ale při troše snahy to jde. A co nevidět by všechno mělo být ještě mnohem jednodušší. Až budete číst tyto řádky, třeba už bude nová verze Transcriberu pro Windows na světě.

59.
Synchronizace už přepsaného textu s nahrávkou

60.
Může nastat situace, že již máte nějaký rozhovor dávno přepsaný a jenom byste chtěli využít schopnosti Transcriberu synchronizovat původní nahrávku s textem přepisu. Třeba proto, abyste vyzkoušeli možnosti analytické práce v tomto programu nebo abyste si připravili nějakou multimediální prezentaci pro seminář. To je samozřejmě možné, postup je v Rámečku 8.

Rámeček 8: Synchronizace již existujícího přepisu s nahrávkou

  • otevřete v Transcriberu soubor s příslušnou nahrávkou;
  • v nějakém textovém editoru (např. ve Wordu či Notepadu) si otevřete soubor s již existujícím přepisem; označte celý text nebo jeho část (např. první odstavec) a zkopírujte ho do řádky prvního segmentu v přepisové části okna (jak kopírovat viz poznámku 20);
  • vyberte si část textu, kterou chcete mít v synchronizovaném přepisu vyznačenou jako první samostatný segment (např. větu) a umístěte za ní kurzor; potom si pusťte nahrávku (<Tab>), kontrolujte očima postup řeči a čekejte, dokud mluvčí nedojde na konec vybraného textového segmentu; v okamžiku, kdy se tam dostane, odklepněte klávesou <Enter> (vytvořte záložku); tato záložka rozdělí jak přepis (zbytek textu odskočí do následující řádky přepisu), tak nahrávku;
  • analogicky postupujte i s dalšími částmi přepisu

Další možné funkce

61.
Jako s každým programem, i s Transcriberem je třeba si trochu pohrát, aby do něj člověk více pronikl. Nemůžeme tu suplovat nějakou podrobnou příručku. Dovolíme si už jen pár závěrečných poznámek, které se týkají dalších funkcí.

62.
Analytické či jiné komentáře přiřazujete k jednotlivým segmentům úplně stejně jako ruchy nebo lexikální události. V dialogu „Vložit událost“ (viz Obrázek 12) jenom zaškrtnete volbu [Komentář] a do okénka „Popis“ komentář vypíšete. Nedejte se zmást, že políčko, do kterého píšete, je poměrně krátké, a ještě jen na jeden řádek. Prostě pište, až dojdete na konec, text začne v okénku rolovat.



Obrázek 12a: Překrývající se mluva v pásu segmentů a obratů



Obrázek 12b: Tentýž úsek s překrýváním řeči v transkriptu

63.
Transcriber umožňuje zobrazení událostí i komentářů modifikovat (v menu [Nastavení], [Události], [Zobrazení událostí]). To se hodí třeba tehdy, když z nějakého důvodu nechcete vedle segmentů přepisu zobrazovat plné znění svých komentářů (aniž byste je úplně rušili). Zadejte si například, aby se místo textu vašich poznámek na jejich místě zobrazovaly jenom prázdné složené závorky. To uděláte tak, že místo řetězce „{%s}“ zadáte pouze „{}“. Potom sice bude vidět, u kterých segmentů máte něco poznamenáno, ale samotná poznámka nebude v pohledu na přepis rušit. Teprve když na značku závorek kliknete myší, objeví se dialog s textem poznámky – okénko poznámky je bohužel hodně krátké (je to stejné okénko, jako když komentář vpisujete), takže tohle využití poznámek pro analytické účely je dost omezené. Návratu k původnímu zobrazení dosáhnete tak, že hodnotu v nastavení zobrazení vrátíte do původní podoby.[25]

64.
Pasáže, které lze i tématicky vymezit („okódovat“) se vytvářejí podobně jako třeba obraty. Využijte buď menu – [Segmentace], [Definovat novou pasáž] – nebo klávesovou zkratku <Ctrl+E>. Otevře se dialogové okénko, které vás už navede.

65.
Nebojte se experimentovat, to vás o programu naučí vždycky nejvíc – rozhodně víc, než se to může v takovéhle informaci podařit nám.

Závěrem

66.
Pokud se opravdu podaří vyřešit problém s textovými výstupy přepsaných rozhovorů, udělalo by to z Transcriberu velmi užitečný nástroj každého kvalitativního výzkumníka, který má možnost využívat počítač k multimediální práci. Už za stávajících poměrů se autoři této recenze shodli, že by program pro případné pořizování transkriptů skutečných výzkumných nahrávek opravdu prakticky využili.

67.
Pořizovat si vhodný počítač jenom kvůli Transcriberu by byla samozřejmě hloupost. Máte-li ale chuť pronikat do možností práce s digitalizovanými kvalitativními daty (ať už na úrovni archivace, zpracování nebo prezentace), pak by vám výhody, které Transcriber přináší, rozhodně neměly uniknout. Nemluvě o jeho sice omezených, ale přesto docela dobře použitelných funkcích pro analytické účely. Troufáme si tvrdit, že pro nejrůznější lingvistické rozbory, konverzačně-analytické přístupy nebo pro narativní analýzu by se takový program mohl hodit i lépe než sofistikované nástroje typu ATLAS/ti nebo NUD*IST.


Poznámky

1) Programy jako ATLAS/ti (<http://www.atlasti.de>) a zejména Code-A-Text (<http://www.code-a-text.co.uk>) umějí už dnes docela obstojně pracovat se zvukovými soubory: místo (nebo vedle) přepsaných slov, vět nebo odstavců v nich můžete kódovat, komentovat a všelijak propojovat samotné nahrávky – to, co slyšíte.

2) Čestnou výjimkou mezi pokročilejšími programy zaměřenými na analytické zpracovávání nestrukturovaných dat je program AnSWR (<http://www.cdc.gov/hiv/software/answr.htm>). Ten prý je zvlášť vhodný pro týmovou práci a pro kombinaci kvalitativních a kvantitativních dat. Nic se za něj neplatí, snad leda ti, kdo by chtěli instalační soubory stahovat přes vytáčenou telefonní linku, by se měli připravit na nepříjemně dlouhé připojení.
Pozn. redakce: Redakce Biografu by velmi uvítala, kdyby se někdo ujal zrecenzování tohoto programu.

3) V této recenzi popisujeme verzi 1.4.2 pro Windows 95/98/NT/2000.

4) Napadl nás tento konkrétní případ využití: V rozhovorech se často objevují odkazy na nejrůznější reálie, a to formou jmen či názvů. Jejich identifikace dělá najatým přepisovačům značné potíže – v přepisu se pak objevují různé zkomoleniny nebo vynechávky. Třeba když jsme pracovali s rozhovory o alternativní kultuře, vypravěči často zmiňovali různé skupiny, jejich skladby, hudební směry a podobně; přepisovači byli z těchto výrazů často úplně vedle. Jednoduchým řešením by pak bylo, kdyby si před přepisem nahrávku zběžně poslechl sám výzkumník a potenciálně problematická slova zanesl do slovníčku. Když například někdo mluví o „zepelínech“, vytvoří informovaný badatel do slovníčku takovouhle položku: Zepelíni [Led Zeppelin]; a do poznámky k této položce raději pro přepisovače ještě vysvětlí: rocková kapela. Když pak v nahrávce přepisovač narazí na takové divné slovo, které často problematizuje porozumění celé větě a které tak může být zdrojem i docela rozsáhlých nedorozumění s nepříjemnými následky pro samotný přepis, mrkne do slovníčku. Hned je mu jasno a navíc danou položku může přes speciální tlačítko rovnou zkopírovat v kanonizovaném formátu – tj. třeba „Zepelíni [Led Zeppelin]“ – přímo do transkriptu.

5) Tyto tři možnosti v originální verzi programu vypadají zcela jinak. V české verzi, kterou jsme pro případné zájemci připravili (viz dále), jsme však původní kategorie, pro kvalitativní výzkum prakticky nevyužitelné, nahradili právě kategoriemi „popis“, „argumentace“, „vyprávění“. I tyto kategorie si však můžete sami ještě dál přenastavit podle vlastních potřeb.

6) V takových případech by asi bylo dobré využít možnosti nastavit vlastnosti přehrávání tak, že nahrávka se zastaví, jakmile narazí na další záložku. Nemusíte se pak starat o to, abyste přehrávání včas sami zastavili.

7) Program byl původně vyvíjen pro systém Linux, a z toho vyplývá jistá nedoladěnost windowsovské verze.

8) Počeštění programu je volně k dispozici. Zdeněk Konopásek připravil lokalizační soubor, který je ke stažení na adrese <http://medard.institut.cz/download/czech.zip> (více informací viz dále, kapitola o instalaci a konfiguraci).

9) XML znamená eXtensible Markup Language a je vlastně jakýmsi nástupcem webového jazyka HTML. Více o tomto formátu, zejména ve vztahu ke kvalitativnímu výzkumu, se lze dočíst například v článku Thomase Muhra (2000), autora programu ATLAS/ti – tento program má být v další verzi na XML plně založen (už teď je možnost některé výstupy ve formě XML ukládat) a třeba se i jednou dočkáme plné převoditelnosti dat mezi ATLAS/ti a Transcriberem. Různé další zdroje informací o XML najdete též na stránkách archivu digitalizovaných kvalitativních dat MEDARD – <http://medard.institut.cz>, rubrika Links.

10) Tento problém lze nepříliš elegantně obejít – viz dále.

11) Tento nedostatek lze obejít přes klávesové zkratky – opět viz dále.

12) Barvy jednotlivých pozadí i písem, stejně jako velikost a typ fontů lze individuálně nastavit.

13) Pokud máte na stole bedýnky reproduktorů a můžete si na svém počítači pouštět hudební cédéčka, zvukovou kartu docela jistě máte.

14) K tomu více viz Kohútkův článek „Počítače a kvalitativní výzkum 1: Digitalizace zvukových nahrávek“ (2001) v tomto čísle Biografu.

15) Soubor je možné rozdělit pomocí k tomu určené aplikace na menší soubory, které se vejdou na jednu disketu (1,44 MB) – rozdělený instalační soubor Transcriberu lze potom přenést/uložit na třech disketách. Rozdělení souborů umí například Windows Commander.

16) S instalací na systému Unix bohužel nemáme žádné zkušenosti, takže její vyzkoušení musíme nechat na případných zájemcích z řad čtenářů.

17) Po spuštění Transcriberu musíte zvolit nějaký zvukový soubor, se kterým bude program pracovat (nemáte-li v tuto chvíli připraveny žádné vlastní soubory, naleznete dva provizorně použitelné v adresáři ..\Transcriber\demo\). Hned poté je dobré uložit název pracovního souboru s transkriptem – tedy výsledku vaší práce s nahrávkou. Pokud tak neuděláte, program se s tím po několika minutách dost nevybíravě ozve sám, aby mohl vaši práci automaticky uložit. Je to jedna z těch věcí, která je ve Windows dost netypická, takže se jí člověk může napoprvé trochu leknout.

18) V dalším textu budeme pro popis práce s programem nadále upřednostňovat uvádění české verze jednotlivých položek menu a dialogových panelů.

19) Autoři programu prý českou lokalizaci v další verzi zapracují do hlavního lokalizačního souboru programu, takže nebude třeba nic instalovat, pouze se v nastavení zvolí jazyk [Čeština].

20) Jakýkoli blok textu zkopírujete tak, že: a) nejdřívw označenou pasáž označíte – držíte klávesu <Shift> a současně „přejíždíte“ myší nebo klávesovými zkratkami přes vybraný text; b) když máte text vybrán (vybraná část je zobrazena inverzně), stisknětě <Ctrl+C> – tím označený text zkopírujete do clipboardu; c) klepněte na místo, kam chcete vybraný text zkopírovat, a stiskněte <Ctrl+V> pro vložení vybrané pasáže.

21) Transcriber dokáže pracovat s řadou zvukových formátů (WAV, AU, SND, AIFF, SMP). Umí sice číst i formát MP3, ale u souborů v tomto formátu program nedokáže dost přesně najít začátek zvoleného segmentu nahrávky. MP3 soubory je tedy dobré napřed (zpět) konvertovat například do souboru WAV. Problémům spojených s digitalizací zvukových nahrávek se v tomto čísle Biografu věnuje Petr Kohútek (2001).

22) Některé možnosti jsou bohužel poznamenány účelem, pro který byl Transcriber vyvinut. Úzce se váží na přepis a dost specifickou analýzu rozhlasového vysílání. Například profil vypravěče se kromě označení a pohlaví skládá ještě z volby nářečí, kvality zvuku, volby kanálu (telefon/studio) a volby modu řeči (spontánní či plánovaná).

23) Jednou z nedokonalostí Transcriberu je, že pokud definujete tři a více mluvčích, jejich nabídka se roztáhne a tlačítka [OK], [Zrušit] a [Storno] se srazí do úzkých, téměř neviditelných proužků. Vyřeší to roztažení okna.

24) Pro tento účel (tj. označení celého obsahu souboru jako blok) nelze jako v leckterých jiných aplikacích použít klávesovou zkratku <Ctrl+A>. Můžete však umístit kurzor na začátek prvního textového segmentu a zmáčknout <Ctrl+Shift+End>.

25) Poznačte si ji tedy někam, ať nezapomenete. Můžete k tomu využít třeba slovníček, který program Transcriber nabízí a o kterém už byla řeč (<Ctrl+K>). Bylo by to další jeho smysluplné využití.


Literatura

BARRAS, C. / GEOFFROIS, E. / WU, Z. / LIBERMAN, M. (1998): Transcriber: A free tool for segmenting, labeling and transcribing speech. Proceedings of the First international conference on language resources & evaluation (LREC). Granada, Spain. Str. 1373-1376

ten HAVE, P. (1998): Doing conversation analysis: A practical guide. London: Sage

KOHÚTEK, P. (2001): Počítače a kvalitativní výzkum 1: Digitalizace zvukových nahrávek. Biograf, 24 (toto číslo), 29 odst., <http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v2412>

KONOPÁSEK, Z. (1997): Co si počít s počítačem v kvalitativním výzkumu: Program ATLAS/ti v akci. Biograf, 12, 71-110

LINDE, C. (1993): Life stories: The creation of coherence. New York: Oxford University Press

MUHR, T. (2000): Increasing the reusability of qualitative data with XML. Forum qualitative Sozialforschung/Forum: Qualitative Social Research, 1, 3, 64 odst., <http://qualitative-research.net/fqs/fqs-eng.htm> [accessed 2001, 2. 3.]

PSATHAS, G. (1995): Conversation analysis: The study of talk-in-interaction. (Qualitative Research Methods, 35). London: Sage

RIESSMAN, C.K. (1993): Narative analysis. (Qualitative Research Methods, 30). Newbury Park: Sage

STRAUSS, A.L. (1987): Qualitative analysis for social scientists. Cambridge: Cambridge University Press

STRAUSS, A.L. / CORBIN, J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert

Tomáš Bitrich

Tomáš Bitrich vystudoval biografickou sociologii na FSV UK v Praze. Zabýval se sociologií umění a managementem kvalitativních dat. V současné době se jeho život stále více ubírá mimo sociologii.

E-mail: bitrich@volny.cz

Zdeněk Konopásek

Zdeněk Konopásek (1963) působí jako sociolog vědy v Centru pro teoretická studia UK a AV ČR. Zabývá se zejména vztahy mezi vědou a politikou. Dlouhodobě sleduje využívání počítačů v kvalitativní analýze. Psal také o komunismu nebo zbožnosti. Publikoval knihu Estetika sociálního státu: O krizi reprezentace (nejen) v sociálním zabezpečení (GplusG 1998) a editoval knihu Otevřená minulost: Autobiografická sociologie státního socialismu (Karolinum 1999). Je zakladatelem časopisu Biograf a dlouho jej vedl jako šéfredaktor. Bubnuje.

Působiště: Centrum pro teoretická studia při UK Praha a AV ČR

E-mail: zdenek@konopasek.net

Website: http://zdenek.konopasek.net


© Biograf 2001 - http://www.biograf.org; casopis@biograf.org
Publikování tohoto textu kdekoli jinde je možné pouze se souhlasem editora Biografu.
Správci webu: Jakub Konopásek a Zdeněk Konopásek
Design a koncepce: Zdeněk Konopásek; grafika Rudolf Šmíd