13. pracovní konference Biografu 17.-19. června 2011 Hoješín u Seče

Program konference

Zde se koncem dubna objeví časový program konference a abecední seznam příspěvků (podle jména autora) přijatých do programu konference. U každého příspěvku v seznamu bude k dispozici abstrakt.

Základní informace o konferenci

[rozvrh] [abstrakty] [novinky] [kontakt] [home]

Časový rozvrh programu

PÁTEK, 17. června 2011 (ubytování je možné od 16h)

SOBOTA, 18. června 2011

NEDĚLE, 19. června 2011

[rozvrh] [abstrakty] [novinky] [kontakt] [home]

Seznam přijatých příspěvků a jejich anotace

Tomáš Brambora, Jan Hornych, Marek Vimr [zpět na rozvrh]
Regulace veřejného prostoru v Ústí nad Labem

Veřejný prostor lze chápat ze dvou úhlů pohledu. Zaprvé veřejný prostor by se měl především vyznačovat tím, že by měl být dostupný pro všechny občany (John Dixon 2006; cit. podle Light, Smith 1998). Každý občan by měl mít právo v něm pobývat, určitým způsobem se reprezentovat a měl by být brán jako legitimní člen prostoru. Každý aktér v prostoru by měl tudíž být právoplatným a měl by veřejný prostor používat, jak uzná za vhodné. (Michell 1997; cit. podle Waldron 1991: 295-324) Druhý pohled poukazuje na to, že veřejný prostor by měl být plánovaný, řádný a bezpečný. Uživatelé tohoto prostoru se musí cítit dobře a neměli by b&ya cute;t z tohoto prostoru vyštváni negativními vlivy (například pití alkoholu u školy, spaní na lavičkách v parku atd.), které by ve veřejném prostoru mohli fungovat a tyto vlivy musí být tudíž regulovány.
Většinou bývají tyto negativní vlivy regulovány antibezdomoveckými vyhláškami, vyhláškami proti žebrání nebo vyhláškami proti pití alkoholu atd. Je nutno podotknout, že tyto normy neregulují prostor, nýbrž především jeho aktéry. Jedná se tedy o snahu některé nežádoucí jednotlivce či skupiny z tohoto prostoru vyloučit, a tím jim vzít možnost se na vyjednávání o prostoru a jeho pravidlech podílet.
Ti, kteří jsou z veřejného prostoru vyloučeni, jsou většinou ti, kteří jsou viděni a definováni skrze nálepky majoritní společnosti, skrze její předsudky. Jsou to občané, kteří byli sociálně vyloučeni mainstreamovou společností. To znamená, že hovoříme o lidech, jejichž chování, morální a politické důsledky je přivedly na tzv. "sociální dno".
Veřejný prostor v Ústí nad Labem je regulován Obecně závaznou vyhláškou č. 1/2010 o zákazu požívání alkoholických nápojů na veřejném prostranství. Vyhláška taxativně vymezuje ve veřejném prostoru lokality, kde se pít nesmí. Lokality jsou vymezeny pouze geograficky, přiloženou mapou, nejsou však specifikovány svým významem. Nelze tak prostým přečtením vyhlášky potvrdit či vyvrátit, zda je smyslem vyhlášky opravdu regulace některých aktérů, případně jakých. Otázky, kterými se v našem příspěvku budeme zabývat, jsou: Na základě čeho jsou ta místa vybrána a existuje mezi nimi souvislost? Jaký je vztah mezi vyhl& aacute;škou a prostorem a lidmi uvnitř tohoto prostoru? Tzn., jakým způsobem vyhláška tento prostor mění v rovině fyzické a mentální. Fyzickou rovinou rozumíme, předměty a činnosti, které jsou spojeny s konzumací alkoholu, a tím analyzujeme, zda je prostor vyhláškou regulován či ne. Základními metodami sběru dat ve fyzické rovině prostoru jsou pozorování a fotografická dokumentace prostoru. Mentální rovinu prostoru chápeme jako povědomí lidí o vyhlášce a prostoru, který se k ní vztahuje. Tato rovina je analyzována prostřednictvím rozhovorů s aktéry v prostoru.

Adam Gajdoš [zpět na rozvrh]
Pohreb bez obradu ako morálna voľba

Česká tlač v posledných rokoch viackrát tematizovala otázku sociálnej organizácie smrti. V tejto súvislosti sa opakovane objavoval údaj o počte pohrebov bez obradu, ktorých tretinový podiel na počte zomrelých v Česku ilustroval viac či menej explicitne formulovanú tézu o vytesňovaní smrti. V kombinácii s rozmanitými pokusmi interpretovať pohnútky pozostalých pohreb nevystrojiť nadobúdali čísla silný morálny index, pôsobili u čitateľa morálne znepokojenie - pohreb je predsa kultúrna samozrejmosť. Ak hraničná skúsenosť smrti (Berger a Luckmann) vyžaduje zaopatrenie zmyslom a začlenenie do symbolického univerza, smrť zbavená obvyklého symbolického ošetrenia sa zrazu javí nahá, nezmyselná, barbarská. Jednotlivci však žijú (pokiaľ možno) konzistentné príbehy, v ktorých všetko - i smrť bez obradu - musí držať pohromade. Aký význam teda nesie skúsenosť straty a trúchlenia za blízkym človekom v symbolických univerzách ľudí rezignujúcich na pohreb?
Prezentovaný kvalitatívne sociologický výskumný projekt si kladie za úlohu preskúmať rolu rituálu a rituálnych činov pri vyrovnávaní sa so smrťou blízkeho u ľudí, ktorí si pohreb u pohrebnej služby neobjednali. Štatisticky tak síce spadajú do morálne problematickej kategórie "bez obradu", neznamená to však automaticky absenciu pohrebných rituálov, neurotickú ignoráciu ľudskej konečnosti ani ekonomický kalkul. Ich postoje k pohrebnému obradu sa umiestňujú na kontinuu medzi principiálnym odmietnutím rituálu (napr. pre jeho umelosť, neúprimnú formálnosť či emocionálnu náročnosť) na jednej strane a príklonom k rôznym individualizovaným (často improvizovaným) formám pohrebného obradu. Cieľom projektu je analyzovať naratívne argumentačné stratégie, ktorými objednávatelia pohrebov bez obradu vykresľujú a odôvodňujú priebeh trúchlenia, a popísať spôsoby akými hľadajú a nachádzajú vo svojich konkrétnych súvislostiach zmysluplný nový začiatok.

Martin Hájek [zpět na rozvrh]
Jak vzniká "řídká paměť"? Identita vypravěče v dokumentech paměti

V příspěvku budu referovat o způsobu, jakým se vytváří "řídká paměť" socialismu skrze srovnání pamětí tří generací. Tyto paměti jsme zkoumali na základě analýzy diskuzí příslušníků různých generací nad narativními daty, která byla chápána jako "dokumenty paměti". Na narativních datech (vyprávění) jsme využili tu vlastnost, že čtenář si vždy činí hypotézu vypravěče (kdo vypráví). Ve výzkumu jsme zjišťovali, jak respondenti integrují narativní dokumenty paměti s hypotézami jejich autorů do (nejen) své paměti socialismu. Zejména nás zajímalo, jestli při této integraci jsou mezi generacemi nějaké rozdíly. Hlavní zjištěním je, že rozdíly mezi generacemi existují a lze je popsat pojmy řídké (thin) a husté (thick) paměti nebo jako high-intensity a low-intensity paměti (Kansteiner). K high-intenzity paměti patří hodnotově konotovaná slova ("komouš" apod.), identitní práce (skupiny my a oni, používání množného čísla), slovník doby (partaj, soudruh), rozlišování stylu vyjadřování a další věci, které ještě objevíme. K low-intenzity paměti patří nekonfrontační charakter identitního slovníku (komunista, disident), vnímání aktérů jako typických postav, nikoliv jako skupinových identit (jednotné číslo), nový slovník (režim).

Ema Hrešanová [zpět na rozvrh]
Jak migrují myšlenky: koncept přirozeného porodu jako příklad

Navrhovaný příspěvek představuje začínající výzkumný projekt, jehož cílem je zjistit, odkud se v českém prostředí berou myšlenky související s tzv. přirozeným porodem a jak souvisí s konkrétním sociálním jednáním v oblasti porodnictví. V rámci tohoto projektu mapuji "migraci" konceptů spjatých s alternativními modely porodu a porodnictví ze zahraničí, především ze západních zemí, a zkoumám, jak se v průběhu takové migrace tyto koncepty proměňují a "domestikují". Obecně se prostřednictvím tohoto výzkumu snažím zjistit, jak jsou systémy myšlení o přirozeném porodu spjaty se systémy sociálního jednání. Projekt pojímám jako etnografii konceptu přirozeného porodu v českém prostředí.
V první fázi projektu je mým cílem získat rozumějící vhled do diskurzu přirozeného porodu v českém kontextu. Soustředím se především na publikace týkající se přirozeného porodu, jež se od 90. let objevily na českém trhu, a analyzuji též různé dokumenty, internetové zdroje a online diskuze věnující se tomuto tématu. V následujících fázích přistupuji ke zkoumání toho, v jakém směru tyto myšlenky určují sociální jednání konkrétních sociálních aktérů, ať již jimi jsou samotné rodičky, jejich partneři, poskytovatelé porodní péče či různí kolektivní aktéři, například nevládní organizace apod.
Ve svém příspěvku nabízím svá dosavadní zjištění, která se vztahují k první fázi výzkumné činnosti. Konkrétně se zaměřuji na to, jaké představy a témata týkající se přirozeného porodu jsou v českém prostředí nastolována jako důležitá a pokouším se nabídnout předběžné interpretace toho, proč tomu tak je. Mou snahou je objevit podobnosti a odlišnosti při srovnání s podobnými snahami v západních zemích. Svůj příspěvek plánuji zakončit diskuzí nad metodologickými problémy etnografického přístupu ke studiu konceptů.

Tereza Hyánková [zpět na rozvrh]
"Muslimem v moderním smyslu": Vyjednávání náboženské identity u kabylských imigrantů v České republice

Islám se v posledních dvaceti letech stal v Evropě symbolem odporu. Důležitost náboženské identity v životech migrantů přicházejících z muslimských zemí od 60. let 20. století do dnešních dnů významně vzrostla. Kabylští imigranti v České republice na rozdíl od některých skupin migrantů z muslimských zemí nepoužívají svou náboženskou identitu jako symbol sjednocování a exkluze. Pro tuto situaci existuje mnoho důvodů. Kabylové mají ambivalentní vztah k islámu již v zemi svého původu, Alžírsku. Francouzská kolonizace zdůrazňovala rozdíly mezi Araby a Berbery, do jisté míry je i vytvořila. Zatímco Arabové byli viděni skrze optiku náboženství, Kabylové byli nahlíženi a v koloniální literatuře reprezentováni skrze svou kulturu. Následný proces konstrukce alžírské národní identity postavený na arabské a muslimské identitě vyloučil Kabyly z projektu národní jednoty a zároveň měl negativní dopad na jejich vztah k islámu. Arabská identita v Alžírsku automaticky spojovaná s islámem je totiž Kabyly vnímána jako ohrožení jejich etnické identity. Kabylští imigranti asociují "kabylskost" se sekulárními principy, demokracií, individualismem a svobodou. Zdůrazňují také svou touhu žít "západním" způsobem života. Ve svém příspěvku analyzuji dynamiku deteritorializovaných identit migrantů se zaměřením na vzájemné propojení etnické (kabylské), národní (alžírské) a náboženské (muslimské) identity. V islamofobní České republice kabylští imigranti zdůrazňují, že nejsou Arabové a mnohdy se i do jisté míry distancují od stigmatizující muslimské identity. Velmi častá je deklarace "cítím se jako muslim v moderním smyslu". Mnozí z nich se za muslimy nepovažují, v ojedinělých případech došlo i ke konverzi ke křesťanství. Přestože prarodiče a rodiče kabylských imigrantů jsou praktikující muslimové, oni sami nepraktikují - nechodí do mešity, nemodlí se, nedodržují ramadán, pijí alkohol, dokonce jedí vepřové, což je i pro mnoho nepraktikujících muslimů nepřípustné. V předloženém příspěvku se věnuji analýze biografických vyprávění imigrantů se zaměřením na jejich náboženskou identitu, na základě pozorování konfrontuji také deklarace s jejich každodenní praxí.

Ida Kaiserová a Rudolf Šmíd [zpět na rozvrh]
Praktická vizuální sociologie

Autoři by chtěli v rámci samostatného bloku prezentovat díla či ukázky děl, která vytvořili v rámci svých sociologicko-uměleckých pokusů. Součástí bloku by kromě projekce byla i stručná obecná diskuse o vizualitě a sociologii, zejména otázky možností filmového jazyka v sociologii. Dále by každý z autorů provedl stručnou metodologickou reflexi svých postupů.
Rudolf Šmíd:
Autor představí několik ukázek ze svých fotograficko-sociologických projektů, které doprovodí svým komentářem. Představeny budou jeho tzv. ART LAND projekty Strašáci a Sluničko jako čtvereček. Dále nás autor seznámí se svým v současnosti vznikajícím projektem animovaného sociologického filmu Kronika Oldřicha S..
Ida Kaiserová:
Film Zázračné skoky vznikl jako minidílo v rámci letní filmové školy v Konstantinových Lázních. Během velmi omezeného času a možností této dílny jsem se snažila vytvořit vizuální matérii, která by nějakým způsobem vypovídala o obnově sakrálních památek v Západních Čechách, kde žiji. Praktická realizace obnovy často nesnese jiný něž praktický jazyk peněz a bytrokratických či stavebních výkonů. Před lety jsem napsala o památkách a jejich obnově sociologický text, ale neměl žádnou odezvu, kompaktní odborný jazyk neslouží příliš dobře jako prostředek komunikace. Teprve z velkým odstupem od natočení filmu jsem si uvědomila, že jsem se snažila natočit ten sociologický text.

Petr Matoušek [zpět na rozvrh]
Strategie jednání aktérů v rámci vyhlášky o regulaci prostituce

Město X reguluje vyhláškou prostituci ve městě. Sociální řád, který byl v období před regulací sdílen aktéry prostituční scény, přestal platit. V prostoru nastala změna - regulace vyhláškou. Prostituční scénou myslím nejen aktéry regulované - osoby zapojené do oblasti sex byznysu, ale i aktéry regulující - politiky, policisty, sociální pracovníky, občany. Ve svém příspěvku se zaměřím na to, jakým způsobem reagují jednotliví aktéři na tuto změnu.
V první části příspěvku zdůvodním, proč jsem nepoužil klasickou metodu zúčastněného pozorování ("Corner studií"), ale proč jsem použil metodu analýzy lokálních kultur (Gubrium Holstein: 1997 New language qualitative method). Budu si všímat jakým způsobem se lokální kultura utváří skrze "čtení vyhlášky", které u jednotlivých aktérů probíhá velmi odlišným způsobem, jak se vyrábí jejich znalost textu.
V další části si všímám reakcí aktérů - jejich jednáním ve veřejném prostoru. Veřejný prostor je polem, jehož význam se rodí v interakcích aktérů (Mitchell). To znamená, že aktéři se svými diskursivními cíly vstupují do prostoru, kde se o jeho význam střetávají, přou, domlouvají s jinými aktéry. Aby prostor dostal nějaký význam, je třeba interakce různých aktérů, protože veřejný prostor se svojí kategorií "veřejnosti" brání, aby byl kolonizován jediným aktérem definitivně. Ve svém příspěvku se zabývám strategiemi, jakými jednotliví aktéři kolonizují tento prostor a jestli opravdu těmito strategiemi usilují o jeho kolonizaci. Reakce aktérů je možné rozdělit podle jejich způsobů jednání na rituální jednání a reakce odporu. V této části příspěvku si všímám především toho, jaké způsoby jednání jsou ne/účinné a proč. Vysvětlím také skutečnost, že v rámci této případové studie vycházím, a větší podobnost shledávám, v případových studiích analyzujících strategie bezdomovců proti regulaci ve veřejném prostoru (Mitchell), spíše než v případových studiích analyzujících strategie prostitutek proti regulaci prostituce, aniž bych brojil proti feministickému zakotvení těchto studií.

Barbora Spalová [zpět na rozvrh]
Koncept nadpřirozeného a katolická pastorace "nepravověrných"

Mezi (nejen) francouzskými antropology a sociology náboženství (Albert & Rosenberg 2008) aktuálně probíhá diskuze o tom, zda koncept nadpřirozeného zahnaný moderní vědou do sféry privátna a tajemna vrátit do slovníku a příruční tašky nástrojů sociálních věd. Albert a Rosenberg postulují nadpřirozené (surnaturel) jako (1) zprostředkované, jakkoliv vždy se prezentující jako bezprostřední; (2) jako přijímající zavedené formy, ale unikající determinismu, jako ritualizované, ale neredukovatelné na rituál. Dále zvažují, zda je tento koncept kulturně dostatečně univerzální, aby na něm mohla být stavěna srovnávací antropologie.
Ve svém příspěvku hodlám přiblížit argumenty této debaty a prozkoumat, zda by byl tento koncept použitelný pro můj plánovaný výzkum katolické pastorace "nepravověrných" (u nás typicky příznivce nekřesťanských spirituálních nauk) a "málo pravověrných" (u nás typicky katolík praktikující rovněž něco dogmaticky nepřijatelného). Zajímá mne, jak aktéři z katolické i "nepravověrné" strany strukturují a kategorizují široce pojaté pole náboženství a duchovních nauk a jak se pohybují v hraniční oblasti katolického pravověří. Katolická pastorace těchto svých okrajů se mi zdá jako vhodný terén pro výzkum, který chce zkoumat kategorie náboženství, magie, duchovna atd. v praktických užitích aktérů. Koncept nadpřirozeného a zkušenosti nadpřirozeného by snad mohl být vhodným nástrojem pro zkoumání toho, co aktéry spojuje a čemu většinou říkají "duchovní zkušenost".

Livia Šavelková [zpět na rozvrh]
Domorodí obyvatelé světa - vytváření "nových hranic"?

Severoameričtí indiáni jsou prezentováni jako domorodí obyvatelé světa. Kdo jsou v angličtině označovaní Indigenous People/Peoples, Native People/Peoples, Aboriginals, First Nations, The Fourth World? Jak je "domorodá" či "původní" identita vytvářena akademiky, mezinárodními institucemi, neziskovým sektorem, jak se oni sami vztahují k této identitě?
Koncept domorodých obyvatel světa (či tzv. čtvrtého světa) byl diskutován mezi akademiky a politiky v posledních desetiletích. Tento koncept je stále více používán oficiálními představiteli skupin, které je možné považovat za "domorodé". Ve světě žije více než 5000 skupin domorodých obyvatel světa o počtu 350 000 000 obyvatel v 70 zemích.
Je "původnost či domorodost" (indigeneity) politickým konceptem nebo esenciální charakteristikou určité skupiny lidí? Jaký je vztah charakteristiky "původnosti" k etnicitě? K jakým kritériím se váže vymezení jedince a skupiny? Jakým způsobem se k vymezení a postavení skupin lidí označovaných za "původní" staví mezinárodní právo a jak jej definují mezinárodní konvence (Mezinárodní organizace práce/International Labour Organization - Úmluva číslo 107, Úmluva číslo 169) a mezinárodní Deklarace o právech původních obyvatel světa (přijatá OSN v roce 2007)?
Vedle mezinárodních definic a institucí je pojetí domorodce v povědomí jedinců dominantní společnosti. Většinou má vazbu k pojetí primitivnosti a evolucionistickému schématu společnosti, nebo jako zdroj pro hledání alternativ způsobu života (například pro příslušníky Hnutí nového věku - New Age).
Cílem příspěvku je diskuze o dichotomii mezi sebeidentifikací původně velmi odlišných skupin, a vytvářením jejich globální identity. Co si Kríové, Sámi, Irokézové a Maorové myslí, jak cítí "svou domorodou či původní identitu"? Jaký je vztah mezi identitou lokální, tedy například ve vazbě k životu v malé rezervaci v Kanadě a současně k identitě "původního obyvatele světa"? Které hranice jsou důležitější pro identifikaci indiánů a "domorodců" - geografické či symbolické?

Olga Šmídová [zpět na rozvrh]
"Rudé právo psalo, že nás bylo málo..." Restituce identity Rudého práva v roce nula

This research analyses the mass media (the Czech communist press) discourse of property restitutions one year after the revolution of 1989. The author is inspired by the approaches and procedures of Critical Discourse Analysis in investigating the discursive and extra-discursive practices of the communist/left wing newspaper Rudé Právo. From the perspective of symbolic power as control, she analyzes the newspaper text as well as the social context in which the text was produced. She reconstructs the institutional and organizational transitions of the Rudé Právo daily, whose social position and identity changed radically during 1990, from a Communist Party affiliated newspaper to a private left-wing newspaper.

Jana Vaněčková [zpět na rozvrh]
Analýza suicidálneho procesu v diele Rudolfa Slobodu

Cieľom práce je rekonštruovať priebeh suicidálneho procesu významného slovenského spisovateľa Rudolfa Slobodu a poukázať na potenciál idiografického prístupu k výskumu suicidálneho správania u tvorivých jedincov. Vychádzame z predpokladu, že vyjadrenie autentického prežívania seba a vonkajšieho sveta v konkrétnej podobe v osobných dokumentoch alebo transformovanej podobe v diele nám priblíži motivačné pozadie suicidálneho konania autora.
Pri psychologickej analýze diela a osobných dokumentov sme uplatnili dve rôzne kvalitatívne metódy. Prvou metódou je Schultzov koncept prototypickej scény. Prototypická scéna predstavuje metódu na objavenie kľúčovej udalosti v živote človeka, na základe ktorej možno pochopiť životný príbeh. V koncentrovanej podobe symbolizuje leitmotív života, jej základnou funkciou je sebadefinovanie. Prototypické scény sa vyznačujú tým, že sú špecifické, nekongruentné s kontextom, v ktorom ich nachádzame, prenikajú do rôznych oblastí prejavov človeka, sú poznačené konfliktom s dôležitou osobou v detstve alebo adolescencii a vyvolávajú potrebu kreatívneho spracovania. Pre porozumenie kľúčovej udalosti v živote Rudolfa Slobodu v širších súvislostiach sme uplatnili komparačnú analýzu života a diela podľa Viewegha, ktorá sa uskutočnila v dvoch základných krokoch. Prvým bola tematická analýza vybraných diel (analogicky ku tematickej analýze v literárnej vede), ktorá sa zameriavala na sledovanie motívov a tém v diele. Denníky, biografické a iné materiály sme použili pre účely následnej komparačnej analýzy. Za účelom kontroly a zvyšovania validity sme vo fáze zberu dát uplatnili trianguláciu metód a vo fáze interpretácie dát trianguláciu teoretických perspektív.
Výsledky poukázali na to, že úzkostná vzťahová väzba, ktorá sa u Slobodu vytvorila na základe vzťahu s rodičmi v ranom detstve, ovplyvňovala jeho schopnosť vytvárať stabilné, dôverné vzťahy. Úzkosť a sklamanie z interpersonálnych situácií viedli u Slobodu k rozvoju vyhýbavých stratégií a následnej sociálnej izolácii. V posledných rokoch života vystúpila u neho do popredia úzkosť zo smrti, ktorú napriek intenzívnemu uvažovaniu nedokázal spracovať. V tomto období možno v jeho prežívaní zaznamenať rôzne fenomény, ktoré Leenaars (2004) spája so zvýšeným rizikom suicidálneho správania (neznesiteľná psychologická bolesť, ambivalencia, narušenie medziľudských vzťahov).

Kateřina Vojtíšková [zpět na rozvrh]
Jak aktuální je nárok na vzdělávání ke kvalitní kultuře, kritickému myšlení a autentické osobnosti?

Současné tzv. vyspělé společnosti jsou charakterizovány mimo jiné stále narůstající délkou vzdělávání občanů. Tento fakt se teprve v posledních letech plně projevuje i v českém prostředí a vedle velkého očekávání už vzbuzuje také výrazné obavy. Ty se týkají proměny významu vysokých škol a univerzit v důsledku nižších nároků při výběru studentů, tedy i očekávaného/pociťovaného poklesu předpokladů pro studium a síly motivace u přijímaných studentů, méně času na studenty, změnám podob výuky, kladených nároků, typu zkoušení. Vedlejším efektem vyššího podílu lidí studujících na vysokých školách je "inflace diplomů/osvědčení" a jejich nižší "cena" na trhu práce.
Sociálními vědci vzývaná demokratizace ve vzdělávání vyvolává reakci mnoha akademiků i politiků ve smyslu prosazování nutnosti (více) diferencovat, tedy uchovat kvalitu pro elitu, centra excelence a zavést objektivní systémy hodnocení, a na nich založit veřejnou podporu. Politicky je deklarován požadavek na vícepilířové financování, především rozšíření spoluúčasti studentů - zavést školné či zápisné. Původně s argumentem, že jen to v kombinaci s nabídkou systému finanční pomoci umožní vyrovnat šance na vyšší vzdělání pro sociálně slabší vrstvy. V současnosti spíše s ohledem na snížení nákladů státu v ekonomicky nepříznivé době nebo snahu docílit vnější podpory motivace studentů jako těch, kteří si neváží toho, co je zadarmo".
V příspěvku chci především diskutovat téma humanistického vzdělávání a zvažovat jeho případnou aktuálnost. Nejen v oblasti terciárního vzdělávání, ale také v prostředí vzdělání základního, které kurikulární reformou již prošlo s ambivalentním přijetím i hodnocením dopadů. Hodlám využít zkušeností nabytých v etnografické studii prováděné na základních školách.

Kateřina Wildová [zpět na rozvrh]
Mezi kolektivní představou a představivostí

Etnografie z oblasti La Alpujarra v Andalusii se zabývá migranty, kteří přichází z bohatšího a rozvinutějšího severu (jak Španělska tak Evropy), aby ve skromných podhorských podmínkách žili smyslupnější život. Oblast nemnoha pracovních příležitostí láká především méně majetné outsidery západní společnosti, kteří v horách nacházejí důstojnější životní podmínky než v industralizovaných městech. Rázovitá krajina a mírné životní tempo však láká i daleko úspěšnější "urban professionals", kteří se přes výhodnější materiální podmínky oproti zmíněným "outsiderům" rovněž potýkají se zpochybněnou důstojností života a ztrátou smyslu v post-moderní společnosti. Hledají autenticitu, prožitek skutečného namísto pocitu, že život je žit za ně. Alpujarra zdá se být ideálním místem, je neindustrializovaná a tedy jedinečná a lokální. A jen lokální může být ve světě neomezených reprodukcí skutečné.
Problém industrializace a odosobnění individuálních životů se objevuje u mnoha kritiků moderní kultury v průběhu dvacátého století. Zároveň vzniká i nový koncept kvalitního života, kde se znovuobjevuje tradiční komunita s rurálním způsobem života, s důrazem na potraviny z domácí produkce, vlastní organizací času, volným prostorem a dalšími významnými prvky nového životního stylu. Zároveň dochází k idealizaci tohoto nově objeveného životního stylu. Hana Librová zkoumala porevoluční rozvoj tradičního (skromného) života v Čechách a už v názvech po sobě vyšlých knih se objevuje určité vystřízlivění: po knize Pestří a zelení navazuje publikace Váhaví a vlažní.
Idealizace spojená s životním stylem se v případě mé etnografie snoubí s vytvořením aury okolo určitých míst, k nimž Andalusie bezesporu patří. Mnozí emigranti z industrializovaného postmoderního světa přichází na španělský venkov na základě popsané kolektivní imaginace a realita pro ně bývá zklamáním. Vystoupit ze společnosti produkce a konzumu je těžší než se zdálo a z prvotního nadšení zbyde vzpomínka na jednu prodlouženou dovolenou. Vedle kolektivní představy jsem však také mohla pozorovat individuální představivost (vhled, metis), jež se ukázala být efektivní strategií a jednou z podmínek pro úspěšnou proměnu životního stylu.

Petra Závorková
Diskuze nad právě vycházejícím textem Petry Závorkové "Když ji utřu obličej, tak je to modlitba"

Moderovali Adam Gajdoš a Barbora Spalová

[rozvrh] [abstrakty] [novinky] [kontakt] [home]