Kontakt

Poštovní adresa:
Biograf
Krompach 26, 47157

E-maily:
redakce@biograf.org (redakce)
objednavky@biograf.org (objednávky, předplatné a osobní účty)

Pro běžný kontakt používejte, prosím, tuto adresu, a nikoli adresu vydavatele (viz níže).

Bankovní spojení:
číslo účtu: 0222027399/0800
banka & adresa: Česká spořitelna (Strossmayerovo nám. 1, 170 21  Praha 7)
IBAN: CZ65 0800 0000 0002 2202 7399
SWIFT code/BIC: GIBACZPX

Oznámení redakce

Zemřel Otakar Šoltys, člen redakční rady
Přečtěte si vzpomínku Evy Stehlíkové: [podrobnosti]

Speciální číslo Biografu Vizuální antropologie
22.6-31.8.2020, Monotematické číslo časopisu Biograf zaměřené na vizuální antropologii. Editory jsou Lívia Šavelková a Michal Pavlásek. Návrhy příspěvků je třeba zaslat do 31. 8. 2020. Těšíme se na vaše návrhy příspěvků a prosíme o rozeslání callu všem potencionálním zájemcům. [website][podrobnosti]

Speciální číslo Biografu Pečování
Monotematické číslo časopisu Biograf na téma Pečování. Editory jsou Monika Bosá, Dana Hradcová a Michal Synek. Návrhy příspěvků je třeba zaslat do 30.9. 2020 Těšíme se na vaše návrhy příspěvků a prosíme o rozeslání callu všem potencionálním zájemcům. [website][podrobnosti]

Tiráž

Biograf
časopis pro kvalitativní výzkum

ISSN 1211-5770
Registrováno pod č. MK ČR: E 8364
Vydává občanské sdružení Časopis Biograf
Krompach 26, 47157
casopis@biograf.org
IČO: 27003213
Vychází dvakrát ročně.
Editor: Barbora Spalová (editor@biograf.org)

Plný text

Kontím, fáráš, lovíme

Dumpster diving a balancování na hranici mezi čistým a nečistým

Marie Plojharová

Rok 2015, číslo 61
Vyšlo 4.12.2015

[plný text - verze pro tisk ]

Gleaning, trash picking, scavenging: Dumpster diving and balancing on the boundary between pure and impure

Being focused on the phenomenon of dumpster diving, the author concentrates on ways of dealing with symbolic boundaries of pure and impure. While diving in dumpsters for food is stereotypically associated with people living on the street, the analysis is based on engaged observations and in-depth interviews with people who practice it voluntarily and who are in society otherwise regular members of the majority. The author argues that all informants reflect the norm-based boundaries that they cross by taking and eating food from dumpsters. She points out both the inspiring power of their first dumpster diving experience and the informants’ conception of food value that changed and determined their understanding and dealing with these boundaries. As a result, their conception of pure consumption stopped corresponding with the social norm-based one. Yet, the application of their conception of pure consumption has a stigmatizing potential, and the informants want to remain a part of the society. Thus in particular social contexts they act accordingly to their former and socially accepted pattern of pure consumption, which means that they balance on the boundary of pure and impure in everyday life.

Keywords: Food waste; dumpster diving; boundaries; purity; danger.

Témata Biografu:

Příroda a environmentalismus; Většiny, menšiny a marginalita; Antropologie a etnografie

Citujte jako:

PLOJHAROVÁ. M. (2015): Kontím, fáráš, lovíme: Dumpster diving a balancování na hranici mezi čistým a nečistým. Biograf, (61): odst. Dostupné na adrese http://www.biograf.org/clanek.html?clanek=v6101 [naposledy navštíveno 27. 01. 22]

V přátelské atmosféře jsem si stoupla za bar v místnosti, kde jsme pobývali, zvedla nad hlavu pomeranč a volala: "Dáte si někdo dobrej zralej pomeranč?" S představou, že tím přívlastkem všechny spíš nalákám, jsem dodala: "Je vykontěnej." Oproti očekávání mi bylo reakcí zaražení a ztichnutí všech přítomných. Jeden z kolegů, kterého si velmi vážím, se zeptal: "Ty jíš věci z kontejneru? No, tak to si to užij. Jistě seš si vědomá, jaký všechny nečistoty na tom jídle můžou být. Já to teda jíst nebudu," dodal suše, načež se ode mě pohledem odvrátili i ostatní. Měla jsem dojem, že na hodně dlouho.

1.
V souvislosti s rostoucí světovou populací, s hladomory v zemích třetího světa a se zakoušenými limity stávajícího systému produkce potravin narůstá na palčivosti problém plýtvání potravinami - téma významné na poli politickém, mediálním i v oblasti veřejné diskuse, avšak jen málo reflektované v rámci sociálních věd. Proto, aby byl tento komplexní celek s řadou dimenzí uchopitelný prostřednictvím sociálně-vědního zkoumání, rozhodla jsem se zaměřit na jednu část z celé široké mozaiky, kterou tvoří. Je jí fenomén dumpster diving, tedy vybírání kontejnerů, v emické rovině nazývaný jako "kontění." Má práce se soustředí na jeho praktikování zaměřené na potraviny, a to konkrétně v kontejnerech u supermarketů. Jde o jev, který lze v kontextu konzumní společnosti a tržního hospodářství pojímat jako svérázný a provokativní způsob, jak se v každodenním životě vůči plýtvání jídlem vymezovat.

2.
Činnost vybírání jídla z kontejnerů je stereotypně spojována s lidmi žijícími na ulici. Má analýza se však zaměřuje na takové aktéry, kteří dumpster diving provozují, aniž by k němu byli nuceni nedostatkem finančních prostředků ke standardnímu nákupu potravin. Jedná se o osoby, které, ač vybírají kontejnery u obchodů, jsou jinak součástí většinové společnosti. Výchozím předpokladem analýzy je ideologické přesvědčení takových aktérů určené principy subkultury freeganů.

3.
Teoretickými východisky ke koncepčnímu uchopení problému v tomto textu jsou myšlenky Mary Douglas o čistotě a nebezpečí, pojetí symbolických hranic Michèle Lamont a koncept looking glass self Charlese Hortona Cooleyho. Analýza založená na principech etnografie bude vycházet z deseti hloubkových rozhovorů s lidmi, kteří prezentují svůj způsob získávání potravin ke konzumaci jako vlastní volbu, a ze zúčastněných pozorování při vyjímání jídla z kontejnerů s informanty. Předpoklady této analýzy budou podloženy dílčími výstupy reprezentativního šetření, které vypovídají o postoji široké veřejnosti k projevům dumpster divingu. Toto teoretické a metodologické zázemí bude mou oporou při zájmu o to, jakou důležitost hraje v životě tzv. kontíkářů téma čistoty, jak čisté a nečisté definují a jak se tyto definice proměnily od doby, kdy se do kontejneru pro jídlo vnořili poprvé. Pozornost bude v analýze následně věnována způsobu jejich práce se symbolickými hranicemi mezi čistým a nečistým, které stejně jako ostatní členové společnosti přijali skrze proces socializace za vlastní a které na základě vlastního přesvědčení či zkušeností začali porušovat, nabourávat, posouvat, nebo naopak reprodukovat a posilovat.

4.
Cílem tohoto textu je porozumět tomu, jak mnou oslovení informanti pracují v rámci své sociální identity s aktivitou, jejíž potenciálně dehonestující povaha je naznačena v úryvku z terénních poznámek o mém snu z noci po zúčastněném pozorování, a jak tato identitní práce se stigmatem ovlivňuje jejich každodenní práci se symbolickými hranicemi mezi čistým a nečistým.

5.
Toto porozumění zprostředkovává text za pomoci několika částí. První se zabývá kontextem sociálně-vědního poznání o jídle v pozici odpadu a představením hodnotových východisek dumpster divingu. Druhá část vysvětluje zaměření analýzy na problém čistoty a nečistoty v rámci tématu dumpster divingu cíleného na potraviny. Třetí část textu se soustředí na hlubší porozumění původu, povaze a typologii hranic, které "kontíkáři," kteří jsou jinak součástí většinové společnosti, při dumpster divingu překračují. Okolnostem, za kterých je možné identifikované bariéry překračovat, a dopadům tohoto překročení na definici čistoty je věnována čtvrtá část analýzy. V neposlední řadě se text soustředí na problematiku každodenní interakce informantů se symbolickým řádem společnosti.

Představení dumpster divingu: Sociálně vědní kontext a hodnotová východiska

6.
Jako předmět zájmu v sociálních vědách lze potraviny uchopit řadou způsobů. Při jeho volbě je vždy zásadní kontext, v němž je studium ukotveno. Pro Krupičku (2012: 25-26) je tímto rámcem princip konzumerismu, když upozorňuje na, pro tento text, klíčový prvek spotřebních hodnot, které vedou k nadměrnému plýtvání v důsledku jednorázového používání zakoupeného. Důsledkům takového přístupu k potravinám a z něj se odvíjející produkci odpadů se věnuje text Garbologie - zrcadlo konzumní společnosti (Brunclíková & Sosna 2012). Ten pojímá odpad jako zdroj informací o společnosti, která jej vyprodukovala, a cílí k prozkoumání spotřebních praktik na základě sociálního i fyzického prostředí, v němž konzumenti žijí. Tato studie není tematicky jedinečná, byť v českém prostředí společenských věd takové povahy nabývá. Brunclíková a Sosna (2012) se totiž podle vlastních slov inspirují nejednou garbologickou, tedy společensko-vědní, studií o odpadu, které v zahraničí vycházely již na přelomu 19. a 20. století a které se neopomíjely věnovat ani tématu plýtvání potravinami a možnosti jeho redukce s vizí ekonomické úspory (Rathje & Murphy 2001: 16 in Brunclíková, Sosna 2012).

7.
Tyto práce se zabývají studiem hodnot a praktik většinové společnosti. Dumpster diving, páteřní jev tohoto textu, je však fenomén velmi úzce spojený s hodnotami a projevy kontrakultury, potažmo subkultury, tzv. freeganů. Aby byly následující stránky srozumitelné i čtenářům neseznámeným s dumpster divingem či freeganismem, rámcově zde významy těchto pojmů představím.

8.
Freegan, představitel subkultury vedené myšlenkami snížení dopadů na životní prostředí vlivem vyhozených potravin, může být chápán jako "novodobý Robin Hood" (Edwards & Mercer 2007: 279, 288; Freegan.info, 1. 2. 2014). Pod významem složeniny ze slov free a vegan se v duchu kontrakultury nese náboj snahy distancovat se od systému, vytvořit nepeněžní ekonomiku a přežít mimo kapitalismus (Barnard 2011: 423; Oakes 2000: nestránkováno). Tímto odhodláním je prodchnut i freeganský manifest (Oakes 2000: nestránkováno), který působí dojmem nepřípustnosti jakékoli odchylky. Barnard (2011: 421) však zdůrazňuje, že freeganismus je ideologicky diverzifikován. Někteří freegani vidí v přijetí projevů freeganismu způsob, jak redukovat odpad a vlastní ekologickou stopu, pro jiné je jejich jednání motivováno antikapitalistickou ideologií. Filosofie freeganismu se tak může projevovat ve dvou směrech. Jedním z nich je činnost dumpster diving, tedy akt vybírání zejména jídla z kontejneru za účelem individuální konzumace, popřípadě skupinové spotřeby mezi lidmi dumpster divingu nakloněnými (Edwards & Mercer 2007: 283). Druhým z projevů freeganismu je iniciativa Food not Bombs,[1] jejímž cílem je sběr jídla formou dumpster divingu a jeho vaření a distribuce lidem žijícím na ulici (Edwards & Mercer 2007: 279-281; FnB, 30. 3. 2014). Freegani tedy nejednají a neprezentují se po celém světě jednotně. Jejich vzájemným pojítkem je však to, že místo standardního způsobu shánění potravin formou nákupu v obchodě vybírají jídlo z kontejnerů.

9.
Vzhledem nevšednosti tohoto jevu coby předmětu sociálně-vědního zkoumání[2] se texty o dumpster divingu povětšinou soustředí prvořadě buď na deskripci projevů této činnosti a na popis filosofického a hodnotového zázemí těch, kdo dumpster diving provozují, nebo na nadání freeganismu stát se sociálním či politickým hnutím a na kritiku tohoto potenciálu (Edwards & Mercer 2007; Barnard 2011; Coyne 2009). Je-li v těchto textech zmiňováno téma čistoty, pak jen jako téma okrajové (Coyne 2009: nestránkováno, Barnard 2011: 440; Edwards & Mercer 2007: 289, 290; Shantz 2005: 16, Essig 2002 in Shantz 2005; Brunclíková 2011: 105-106; Bedřich 2009; Baráková 2013: 111). A bývá-li tato doplňková oblast o čistotě vztažena teoretickému rámci, pak jím jsou koncepty Mary Douglas, které jsou podkladem i této analýzy a jejichž význam pro zodpovězení vytyčených otázek bude představen později, při promýšlení empirické části textu. Žádné z představených pojednání o freeganismu však tento teoretický rámec neuplatňuje při hlubším rozboru jednání a vyprávění těch, kteří nejsou k dumpster divingu motivovaní ani nepříznivou ekonomickou situací, ani výhradně principy ideologickými a sociálně a environmentálně angažovanými. Domnívám se přitom, že aplikace tohoto rámce na širokou škálu těch, kteří se k dumpster divingu rozhodli dobrovolně, otevírá sociologicky velmi podnětný prostor pro studium jejich pojetí a uplatňování vzorce čistoty ve vztahu k jejich sociální identitě.

10.
V tomto textu se proto pokusím tento prostor zaplnit. Tuto náplň uvedu vysvětlením, proč se zajímám o problematiku hranic mezi čistým a nečistým v oblasti dumpster divingu zaměřeného právě na potraviny.

Co se dá najít

11.
Vlézání do kontejneru za účelem získat a dále spotřebovávat vyhozené, leč dosud využitelné, nemusí být orientováno pouze na potraviny (Freegan.info 2014; Dědovský 2013; Bedřich 2009; Krupička 2012; Brunclíková & Sosna 2012). Zprvu tak nemusí být zcela jasné, z jakého důvodu tento text zaostřuje jen na prohledávání kontejnerů s cílem získat dosud jedlé potraviny a opomíjí dumpster diving zaměřený na předměty jiné. Stejně tak se může argument, že je potřeba reagovat v sociální teorii na urgentní globální problémy spojené s populačním růstem a se stále hmatatelnějšími limity stávajícího vzorce produkce potravin, jevit jako příliš environmentálně angažovaný, postrádající oporu argumentu sociálně-vědního. Právě ten je však možné, jak se domnívám, zřetelně identifikovat v letmo zmíněných poznatcích z rozhovorů i pozorování:

Máma vždycky kontila. [...] Máma prostě hrabe v popelnicích, když něco vidí, tak si to vezme. Myslím, že jediný, co máma nekontí, jsou potraviny. (Okurka)[3]

12.
V podobném duchu se vyjádřil i Daniel Dědovský ve své přednášce Metody a techniky vybírání kontejnerů (2013), když představoval svou longitudinální studii komunity výběrčích sezónně přistavovaných kontejnerů. Při specifikaci výzkumných výstupů zmínil, že výběrčí "vybírali někdy i z kontejnerů směsného odpadu, což je ale extrémně fekální, protože se tam nacházejí zbytky jídla a ne každý na to má žaludek". Jestliže je matka informantky Okurky ochotna vybírat z kontejnerů předměty různého druhu, co jí brání zacházet stejně i s jídlem? Z čeho pramení "extrémní fekálnost" vybírání potravin z kontejneru oproti vybírání například nábytku, blíže poodhaluje zkušenost informanta Smažáka:

Už jsem taky viděl bezdomovce, kterej tam byl, tak jsem se ho ptal, jestli tam něco je, a on říkal: ‚Jo, to já nevím, já jsem tady kvůli něčemu jinýmu,' a vybíral tam kovy. On byl úplně hrdej na to, že on to nepotřebuje, protože si to může koupit. (Smažák)

13.
Z uvedených poznatků lze usuzovat, že symbolická bariéra mezi čistým a nečistým a z ní potenciálně vznikající sociální hranice, jež může vést k ostudné stigmatizaci či ohrožení, potrestání (fyzickému či sociálnímu) těch, kteří tuto bariéru překračují, je odlišné povahy a pevnosti tehdy, kdy se pojí k potravinám, a tehdy, kdy se pojí k předmětům jiným (Douglas 1966; Lamont & Molnár 2002; Goffman 1956; Goffman 2003). Že kategorizace čistoty potravin podléhá oproti jiným věcem přísnějším normám, naznačuje Douglas (1972: 79, 80) pojímající stravování coby systém, jehož individuální uchopení ovlivňuje všechny ostatní systémy, které se ke stravování pojí. Způsob, jímž se stravujeme, typ, kvalita a zejména původ potravin, které jíme, tak vypovídá o naši pozici v sociální struktuře.[4] Lze tedy soudit, že hrdost zde zprostředkovaně citovaného "bezdomovce," pramení z jeho schopnosti jíst na rozdíl od Smažáka potraviny čisté tím, že si - byť v kontejneru nalezené - kovy symbolicky očistí směnou za peníze, jejichž hodnotu pak může využít ke standardní a řádné, a tedy čisté koupi potravin. Díky tomu si může i tento sběratel kovů zachovat svoji hrdost (srv. Steward 2005: 131-206).

14.
Jak se domnívám, nabývá těmito postřehy otázka překračování symbolických hranic při činnostech spojených s potravinami z kontejneru z hlediska sociální teorie na zajímavosti a smyslu. Právě to je důvod, proč se má analýza věnuje problému ochoty překračovat solidní symbolickou a potenciálně sociální bariéru, rozdělující určité potraviny na jedlé a jiné na nejedlé, a to navzdory riziku ztráty stávajícího společenského postavení.

"Proč to ty lidi dělaj?! Dyť je to nechutný!"

15.
Podle Essiga (2002 in Schantz 2005: 17) získávají "kontíkáři" potraviny způsobem, kterým riskují znečištění ohrožující jejich status plnohodnotného civilizovaného člověka (viz také Barnard 2011: 440, Bedřich 2009 či Brunclíková 2011: 105-106). Tyto soudy podporují i výsledky reprezentativního šetření populace České republiky, když ukazují, že 85% zástupců společnosti považuje vybírání jídla z kontejneru za společensky nepřijatelné a 88% z nich si s ním spojuje lidi chudé, nezaměstnané a bez domova.[5] V této části analýzy se budu věnovat tomu, kdo může kromě lidí v takové existenční tísni provozovat dumpster diving, aniž by to měl finančně zapotřebí, a s jakými bariérami při takovém způsobu shánění potravin přichází do kontaktu.

Kdo hledá

16.
Nelze vyvrátit, že mezi výběrčí jídla z kontejnerů patří i lidé žijící na ulici. Dokladem toho jsou i texty Ondřeje Hejnala (2012: 147; 2013: 425), Petra Holpucha (2011: 29, 54-60) či Petra Vašáta (2012: 257; 2014: 65-68) zmiňující praxi dumpster divingu u zástupců tzv. třídy nejchudších. Tento text je však založen na analýze vyprávění a jednání lidí, kteří charakteristikám, s nimiž si spojuje veřejnost dumpster diving, neodpovídají.[6] Snad právě proto, ač neměli informanti tuto potřebu plošně, snažili se někteří z nich vůči identitě lidí žijících na ulici vymezovat. Zde vycházím zejména z neklidné obavy informantky Korbáčika z toho, že se u kontejneru potká "s nějakejma hustejma týpkama, který úplně nevím, jestli chci potkávat."

17.
Jestliže jsem počítala s tím, že se v rámci své analýzy budu věnovat lidem, které nelze pojímat jako členy oné třídy nejchudších a kteří přesto lezou pro jídlo do kontejneru, předpokládala jsem, že se budu zabývat členy výše představené subkultury freeganů. Proti mému očekávání začalo být po několika rozhovorech s informanty zřejmé, že jednosměrná zjednodušená, "nejsilnější definice freegana je člověk, kterej chodí na dumpster", (Avokádo) nefunguje oboustranně. K uvědomění pestřejšího složení skupiny mých informantů vedly zejména reakce nejednoho z nich v souvislosti s první otázkou v rozhovoru, která se týkala freeganismu:

Já nevím, co si mám představit pod tím pojmem. Já jsem nikdy nic takovýho neslyšel, já jsem to poprvé četl, když jsi mi napsala. Co si mám představit pod freeganstvím? (Snikrska)

18.
Podobně jako zarážející neznalost významu slova pojmenovávajícího životní styl, u nějž jsem očekávala, že bude pro "kontíkáře" zcela familiární, byla dalším argumentem pro rozbití dvoučlánkové kategorizace spotřebitelů na freegany a na standardně nakupující ne-freegany i ostentativní úmyslná nebo možná spontánní neschopnost či neochota některých informantů slovo freeganismus vyslovit a přijmout za vlastní. Jak tedy z vyprávění vyplývá, nelze tvrdit, že kdo dobrovolně zachází s potravinami vyhozenými do kontejneru jako se stále jedlými, je automaticky freegan. Nemyslí si to ani ti, kteří sebe za freegany považují:

Protože ten, co chodí kontit, může bejt člověk, kterýho úplně nesere ten systém, nebo prostě nedělá to kvůli tomu, že by chtěl upozorňovat na to, že se tady něco děje špatně. Já si pod freeganem představím spíš ideologicky, že to je nastavený jako nějaká filosofie, která je promyšlená, [...] má nějakej záměr. (Okurka)

19.
Koho tedy mohou freegani kromě lidí žijících na ulici u kontejneru při vybírání jídla potkat, naznačila informantka Okurka. Uvedla, že "tam choděj vyloženě aktivisti nebo lidi, co to mají jako životní styl." Kromě takto ideologicky přesvědčených však může podle informanta Snikrsky u kontejneru natrefit na "ohromnej mix. Od lidí, který opravdu nemají kde bydlet a kontí, protože musí, od studentů, přes zaměstnaný lidi. A zaměstnaný lidi různý kategorie. Od lidí, který pracujou rukama, až po programátory." Že není dumpster diving jen aktivitou lidí žijících a smýšlejících vůči většinové společnosti zcela alternativně, naznačuje vlastní charakteristika informanta Bramboráka:

Tak já jsem konzument. Já právě nejsem freegan. [...] Předpokládám, že to jsou ty lidi [freegani], který mají ten životní styl, že se snaží šetřit, eh, využívat tady ty [smích] obnovitelný zdroje. Ale takhle se k tomu nehlásím. [...] Normálně jinak jsem kon..., prostě členem konzumní společnosti. (Bramborák)

20.
Spíše než o černobílém rozdělení společnosti na freegany, kteří dobrovolně konzumují jídlo vyhozené do kontejnerů, a nefreegany, kteří si obstarávají potraviny nákupem,[7] se tak zdá být s ohledem na účel tohoto textu funkční hovořit o široké škále spotřebitelů, na jejíchž koncích jsou právě tyto dichotomické a na první pohled vyčerpávající kategorie.[8] Kromě vyprávění těch, kteří stojí v komplexní opozici vůči společenskému systému, tak svou analýzu zakládám na vyprávění lidí, kteří se považují za regulérní členy konzumní společnosti a kteří se jako konzumenti, mimo aktivitu dumpster diving, projevují.

21.
Tato pestrá směsice informantů naráží svým způsobem shánění obživy na hranice toho, co veřejnost považuje při kontaktu s jídlem z kontejneru za společensky přijatelné. I v důsledku toho jsou při dumpster divingu vystavováni reakcím okolí, které ukazují, jak se koncepce veřejnosti vzhledem k dumpster divingu projevuje v každodenních interakcích, a které divery vedou k reflexi vlastního jednání ve smyslu řádnosti a čistoty.

Reakce okolí a reflexe nadání dumpster divingu stigmatizovat

Babička vždycky říká, že je ráda, že aspoň nebereme drogy. (Smažák)

22.
Zde představenou velkorysost Smažákových prarodičů, která však přece kategorizuje "kontění" jako v rodině nikterak vítanou a společensky hodnotnou aktivitu vlastních vnoučat, podle ostatních informantů neprojevují všichni rodinní příslušníci. Pro Kečupa je silným emočním zážitkem moment, kdy jej otec představoval zaměstnancům své firmy:

Mě tam uvedl mezi lidi tam u stolu: ‚Tak tohle je můj syn, kterej se hrabe v popelnici,' řekl. Tak říkám: ‚Tak to je teda síla, to bych od tebe nečekal takhle!' (Kečup)

23.
Nijak výjimečnou společenskou interakcí "kontíkářů" při vybírání potravin z kontejnerů není setkání se zaměstnanci supermarketů. Podle informantů bývá běžnou reakcí skladníků či hlídačů to, že "se pohoršeně dívají, nebo se radši ani nedívají" (Bramborák). Jestliže s nimi začnou informanti komunikovat, bývají těmito zaměstnanci vyzváni k odchodu.

24.
S reakcemi supermarketů mohou být "kontíkáři" konfrontováni i tehdy, kdy se nesetkají s žádným zaměstnancem obchodů s potravinami přímo, jelikož "ty supermarkety [...] proti tomu hrozně bojujou." (Snikrska) Povaha tohoto boje se ve vyprávění informantů zhmotňovala v obrazech zamčených kontejnerů, v podobě jídla v nich zasypaného moukou, cukrem, zalitého vodou, šampónem, dezinfekcí či dokonce slzným plynem, v podobě jogurtů s úmyslně propíchanými víčky tak, aby vyhozené potraviny nebyly už dále konzumovatelné.[9] Ač se mohou tyto historky o reakcích okolí zdát jednou jako úsměvná zpestření rozhovorů s informanty, jindy jako ochromující zkušenosti, jejich úzká spojitost ve vyprávěních s vybíráním jídla z kontejneru, ukazuje, že "kontíkáři" reflektují, že svým jednáním překračují hranice přijatelnosti, řádnosti, tedy čistoty, a že jim hodnocení vlastní osoby ze strany okolí není lhostejné. Vzniká tak otázka, jak tito aktéři svou nenormálnost zpracovávají v rámci své sociální identity, a na základě toho otázka pro tento text hlavní, jak zpracovávání této nenormálnosti ovlivňuje jejich práci se symbolickými hranicemi mezi čistým a nečistým.

25.
Kečupova emocemi nabitá vzpomínka na formu, jíž byl vlastním otcem představen v práci, napovídá, že na základě reakcí okolí k vlastní osobě předjímají, jak jsou spatřováni v očích standardních spotřebitelů (Cooley 1902: 183, 184). V usuzování informantů o hodnocení "kontění" a "kontíkářů" širokou veřejností zastává důležité místo údiv a zmatek.

Oni se asi spíš divěj, než že by toho člověka odsuzovali. Oni se prostě divěj, že to dělaj. Že na to mají tu chuť a ten žaludek. (Korbáčik)

26.
Jak ale dodává informantka Okurka, nedostatečná informovanost o dumpster divingu nemusí být tím jediným zdrojem nelichotivých soudů vůči těm, kteří vyjímají jídlo z kontejneru.

Mám pocit, že spousta lidí by se šla hrabat taky, ale... že to neudělají, i kdyby chtěli, protože... to má nějaký konotace, že jo vždycky. (Okurka)

27.
Původ této averze tedy spatřuje v kontrole spotřeby mimo jiné společenskými normami, kterým lidé podléhají (Elias 2006: 188-206). Naznačuje tak, že i kdyby lidé věděli o tom, jak se plýtvá, k dumpster divingu by nepřistoupili. Sociální důvody této averze lze identifikovat v Kečupově citaci:

Je to společenská konvence, nebo já nevím... Jakože: "Fuj, to se přece nedělá!", nebo: "Jéžiš, on nemá peníze!" a "On je po rozvodu. A jéžiš, rozpadlá rodina!" A už to jede. (Kečup)

28.
Krystalizuje z toho jasně to, že většinová společnost interpretuje dumpster diving jako individuální patologii nebo osobní selhání, tedy jako projev porušení společenské normy a nenaplnění očekávání od řádného člena společnosti (Schantz 2005; Douglas 1966; Goffman: 1999, 1956). Další dojem, který informanti předjímají, že budí v očích veřejnosti, je odsuzující klasifikace "kontíkáře" jako člověka "pochybnýho charakteru", přičemž informant Holoubátko přisoudil tuto vlastnost automaticky bezdomovcům: "bezďák je prostě a priori negativní věc, a tak ho chceš vyhnat, protože smrdí a je špinavej a dělá bordel a potenciálně krade" (Holoubátko). Zejména z této poslední citace prosakuje uvědomění informantů toho, že vybírají-li jídlo z kontejneru, jsou bez ohledu na své motivy v očích veřejnosti potenciálně "nějaký zlo, zloduchové, zločinové" (Holoubátko). Odpor a strach z nákazy nemocí, které mohou dle Kečupa "kontíkáři" v očích veřejnosti vzbuzovat, může zastávat roli další dimenze ohrožení vycházejícího z výběrčích.

29.
V důsledku stereotypní kategorizace "kontíkářů" jako "bezdomovců" jsou poté informanti vystavováni interakcím, ve kterých s nimi okolí zachází jako s podřadnými:

Furt se snaží [zaměstnanci supermarketu] dostat mě do tý kasty, kterou mi oni přizpůsobili stylem, to je bezdomovec, to je ten, co se hrabe v popelnicích, takže se mě snaží takhle dostat dolů. (Kečup)

30.
Informanti tedy na základě reflexe interakcí s okolím v souvislosti s dumpster divingem usuzují, že mohou být hodnoceni jako parazité na výdělečných členech společnosti, jako nechutní, pobuřující, ohrožující, potenciálně nakažliví, jako ti, kteří jednají tak, jak se nemá. Reflexe reakcí přicházejících od okolí přitom není jediným zdrojem vypravěčů k tomu, aby si uvědomovali, že dumpster diving dokáže stigmatizovat. Dalším ze zdrojů byly i pocity, které zažívali v souvislosti s první zkušeností s dumpster divingem, kdy pociťovali stud, emoci nechuti, štítivosti, a to podle vlastních slov proto, že provozovali něco, co podle jejich slov "není standardně akceptovaný" (Snikrska).

31.
Podobné postřehy z rozhovorů i ze zúčastněného pozorování tak zřetelně poukazují na to, že lidé, kteří vyjímají a konzumují jídlo z kontejneru, svým jednáním porušují pravidla a normy, které mají v rámci socializace velmi silně zvnitřněné. Jejich dodržování považují za určující jak pro udržení symbolické čistoty vlastního jednání, tak pro získání či udržení určité společenské pozice skrze dodržování vybraných pravidel konzumace.

Specifikace hranic a reflexe ceny za jejich překročení

32.
Dosud jsem hovořila o internalizovaných normách a společenských pravidlech, které tvoří řád, pořádek, čistotu práce s jídlem a které výběrčí jídla z kontejnerů svým způsobem shánění obživy porušují, a o tom, že "kontíkáři" reflexivně připouští, že jednají neakceptovatelně. V tuto chvíli však není jasné, jaký řád ze svého hlediska vlastně porušují, v jakém prostoru a za jakými hranicemi se při dumpster divingu vlastně pohybují. Právě to je tématem následujících odstavců.

33.
Věnují-li se informanti povaze hranic, které překračují, zmiňují se prvořadě o hranicích fyzických v podobě hrdla kontejneru. Tato nádoba a následně i její obsah, tedy i potraviny, které přešly přes hranici tohoto prostoru, nabývá v kulturním prostředí symbolické nečisté povahy. Ve svých vyprávěních to reflektují i sami informanti:

Lidi si myslí, že to je něco hrozně nečistýho, že to jídlo je zkažený [...]. A moc si neuvědomujou, že to samý jídlo... si třeba minutu před tím můžou koupit v obchodě a pak propadne tím čtvercem, tím hrdlem toho kontejneru a v tu chvíli se stává nečistý pro každýho. (Bramborák)

34.
Nečistá povaha kontejneru je symbolickou hranicí odrazující od překročení dál i informanta Smažáka, kdy "hlavní důvod je teda tady ten, že prostě... je to smetí, do kterýho sahám. [...] Koš, když máme doma, tak už tam to je, že vyndávat něco z koše je takový... nechutný." V této citaci se jasně zrcadlí důvod, který podle Bramboráka vede "lidi" k domněnce, že lézt pro jídlo do kontejneru je "něco hrozně nečistýho." Domnívám se, že tímto důvodem je povaha prostoru, v němž se jídlo nachází a jehož symbolicky čistá či nečistá vlastnost určuje jak jedlost či nejedlost jídla v tomto prostoru, tak čistotu či nečistotu jednání při kontaktu s takovými potravinami.

35.
Odrazujícím faktorem k tomu jídlo z kontejneru vyjmout byla pro Korbáčika také fyzická vzdálenost mezi ní samotnou a potravinami uvnitř kontejneru:

Ono to bylo moc hluboko, tak jsem prostě nakoukla a řekla jsem, tyjo, tak to je fakt moc hluboko, na to nemám prostě. No, [hledá slova] vodpor trošku. Že jo, dyť vlastně lezeš do popelnice! [...] Jsou to odpadky a je to přímo hrabání se v popelnici, což je furt ještě spousta lidí schopná odsoudit. (Korbáčik)

36.
Zde informantka Korbáčik identifikuje další hranici, která se s dumpster divingem a překročením fyzické hranice hrdla kontejneru pojí, a to hranici společenské přípustnosti, kterou vymezil Losos: "Je to nepříjemný, protože člověk, kterej kontí, tak má na sobě nálepku nějakýho vyloučenýho ze společnosti, kterej... je bezdomovec, kterej není schopnej... se normálně uživit." Kromě důsledků překročení hranice společenské přijatelnosti tak tomu, kdo se jimi v jednání neřídí, hrozí i jiný typ stigmatizujícího označení, byť s bezdomovectvím souvisí. Je jím špatné finanční zajištění, které se z hlediska zásad neslučuje s kategorií společensky vysoce postavených lidí: "To jsem třeba doma dostával třeba pojeb [...] Že to je prostě ujetý, že to vypadá, že nemáme doma na jídlo. Atakdále, atakdále." (Losos) "Kontíkář" tedy vystavuje nebezpečí stigmatizace jednak symbolickou nečistotou, jednak obrazem špatné finanční situace nejen sám sebe, ale i ty, kteří s ním přicházejí pravidelně do kontaktu - v tomto případě své rodiče.

37.
Informanti jasně ukazovali, jaká je (z jejich úhlu pohledu nijak vítaná) cena za to, že hranici společenské přípustnosti překračují. Rozhovor v tomto bodě směřovali ke své pracovní pozici, nadřízeným, klientům či kolegům v prestižním zaměstnání, kteří by podle informantů nemuseli mít pro dumpster diving pochopení:

Myslím si, že z takových těch lidí, který tě berou, ale nedá se říct, že jsou tví kamarádi, třeba kolegové, to si myslím, že by mě dost vyloučili, [...] tak si myslím, že minimálně by s tím měli třeba problém. A... a musel bych jim to minimálně nějak vysvětlit, že to není tím, že jsem jako bezďák, ale že je to tím, že mě to dráždí, když se plýtvá dobrým jídlem. (Holoubátko)

38.
Společenská hranice, kterou informanti dumpster divingem překračují, se tak štěpí na dvě dimenze - hranice společenské přijatelnosti vzhledem k normativním principům přejatým v průběhu socializace a hranice společenské vhodnosti vzhledem k sociálnímu postavení nebo roli, které ve společnosti zastávají.

39.
Ve vyprávění se informanti věnovali i hranicím tvořenými legálními normami, "protože to není tvůj majetek. Vlastně je to krádež" (Snikrska). Podobně důležité jsou na základě vyprávění pro informanty v souladu s textem Oaten, Stevenson, Case (2009) linie tvořené normami hygienickými: "Nikdy si nemůžeš bejt jistá, co tam může být, to nějaká žloutenka, cokoli. Je to o držku" (Kečup).

40.
Fyzická hranice hrdla kontejneru tedy zastupuje linie hygienické bezpečnosti, zákonné přípustnosti a symbolické hranice vhodnosti, které se mohou přetvořit v hranice sociální (Lamont & Molnár 2002).

Jak tomu rozumět - vztažení k teorii

41.
Než se zaměřím na otázku možnosti posunu představených hranic, pokusím se za pomoci teoretických konceptů zamyslet nad zdrojem nepřátelského jednání těch, kteří se setkávají s "kontíkáři," nad zdrojem nelichotivých soudů, které směrem k vlastní aktivitě samotní "kontíkáři" předjímají, a nad původem symbolických a sociálních hranic zapovídající řádným členům společnosti provozovat dumpster diving.

42.
Koncepce Mary Douglas (1966: 101-105) pojímá za právoplatné, čisté členy společenského systému ty, kteří řádně naplňují pravidla tohoto systému a kteří neignorují, neznečišťují systém společenských norem. Není potřeba zdůrazňovat, že "kontíkáři" jednají zcela v opozici vůči pravidlům, jak zacházet s obsahem odpadových nádob. Vyjímají z kontejnerů potraviny, které do nich byly umístěny a v důsledku toho chápány jako odpad (Coyne 2009: nestránkováno), a to navíc za účelem jejich konzumace - vkládají do úst to, co už bylo jednou znečištěné (srv. Douglas 1966: 124). Prostřednictvím takového zacházení s jídlem, potažmo odpadem, překračují hranice vhodných způsobů jednání civilizovaných členů společnosti (Elias 2006). Jak naznačují Barnardovy hypotézy (2011: 440) i má, na nich založená zjištění z šetření CVVM, vyvolává porušení tohoto principu v očích veřejnosti reakce pobouření, znechucení a odporu vůči nečistotě. V případě supermarketů se tyto reakce projevují v popsaných praktikách znehodnocování vyhazovaných potravin. Stuart (2009: 20, fotodokumentace), zaznamenávaje tyto praktiky, představuje i argumenty vedoucích pracovníků takto jednajících prodejních řetězců. Ty se opírají o ochranu spotřebitelů i lidí žijících na ulici před otravou zkaženým jídlem. Tato argumentace trefně koresponduje s poznatkem Douglas (1966: 98) o tendenci právoplatných členů společenského systému usilovat o eliminaci hrozby vůči systému i jejích původců, za něž označuje sociálně marginalizované. Představené reakce veřejnosti, s nimiž se "kontíkáři" při dumpster divingu setkávají, tak důležitým způsobem přispívají do diskuse o tom, do jaké míry jsou tito aktéři z hlediska právoplatných členů společenského systému sociálně marginalizováni, tedy považováni za ne-čisté, ne-řádné.[10]

43.
Jestliže forma a předmět našeho stravování odráží naše místo ve společnosti, porušují "kontyšové" základní principy pravidel stravování řádného člena společnosti a vyčnívají za hranice kategorie člena společenského systému, jehož způsoby jednání zapadají do čistého společenského vzorce. Tím se stávají nečistými - nekategorizovatelnými, nesrozumitelnými, nevyzpytatelnými, narušujícími, a tím i ohrožujícími čistý řád společenských vztahů a pravidel (Douglas 1966: 41, 1972: 69, 79, 80; Goffman 1999: 10-11). Pohybem v prostoru za hranicemi pravidel stravování dávají najevo svůj vztah k sociálnímu řádu, tedy jeho netoleranci (Douglas 1972: 71-80). Ta "kontíkářům" odpírá nárok na společenské uznání, v důsledku čehož jim v očích většinové společnosti klesá společenský status. Jestliže konzumují potraviny z kontejneru, a tím projevují svou ochotu konzumovat jídlo z prostoru, který je většinovou společností pojímán jako nečistý, jsou i oni samotní touto nečistou nálepkou označeni (Goffman 1956: 475; Goffman 1999: 10, 11). A nebezpečím takového označení jsou analogicky ohrožení i jejich rodiny, přátelé, partneři, ale i supermarkety, jejichž odpad chodí "kontíkáři" vybírat (Douglas 1966: 97, 114, 140). I tím se vysvětluje snaha supermarketů jejich činnostem zamezovat a zejména nelibost rodinných příslušníků a partnerů informantů vůči jejich způsobu shánění obživy.

44.
Dalo by se tedy předpokládat, že "kontíkáři" absolvují v důsledku neakceptace norem při zacházení s potravinami v očích veřejnosti přechod z kategorie standardních spotřebitelů potravin do kategorie spotřebního chování lidí žijících na ulici a automaticky jsou tak označeni statusem "člověka bez domova" v celé šíři významů této nálepky. Právě proto jsou jim na základě znaku charakteristického pro lidi žijící na ulici - vybírání jídla z popelnice - připisovány i nezaměstnanost, špatná finanční situace, neúspěšnost v rodinném životě, inklinace ke krádežím a ohrožování veřejného pořádku obecně. Avšak ani kategorie "bezdomovce" k orientaci okolí při setkání s "kontíkáři" nedostačuje. Jak inspirujíc se myšlenkami Mary Douglas poznamenává i Brunclíková (2011: 105, 106) nejdou "kontyšové" jasně kategorizovat ani mezi lidi z ulice. Uvědomuje si to i informant Losos:

Myslím si, že si myslí, že jsem zmatenej, nebo vožralej nebo něco. [...] Protože většinou u toho nevypadám jako bezdomovec. [...] Standardní bezdomovci nejsou takhle mladý. Jsou to starý zarostlý chlapi, který na sobě mají špinavý oblečení. [...] Kdežto já buďto mám na sobě pracovní oblečení, takže je evidentní, že jsem nějakej dělňas, anebo jsem nějak sportovně oblečenej... A to třeba lidi mate, si myslím. (Losos)

45.
Výběrčí kontejnerů jsou tedy nositeli vzájemně nekorespondujících znaků, znaků, které nelze jednoduše a rychle zařadit do jedné kategorie - ani do prostoru řádu, tedy čistoty, ani ne-řádu, tedy nečistoty. Právě z této anomálnosti pramení nejistota členů společnosti, co si o výběrčích popelnic vlastně myslet, co od nich očekávat a jak s nimi jednat (Douglas 1966: 39, 40, 103, 104; Van Gennep 1960 in Douglas 1966: 97; Goffman 1999: 10). Nejednoznačnost, označená za nečistotu, a z ní se odvíjející nevyzpytatelnost jsou proto vyhodnoceny jako nebezpečné. Tím je zajištěno, že anomálie, které nezapadají do kulturního vzorce a které tento vzorec nedokáže přijmout, budou pod bedlivou, obezřetnou společenskou kontrolou (Douglas 1966: 40-41).

Rána do výchovy

46.
Předchozí řádky naznačují, proč je dumpster diving činností pro řádného člena společnosti nepřijatelnou. V úvodu analýzy však poukazuji na to, že jídlo z kontejneru nejedí oproti očekávání jen lidé potřební, žijící na ulici, ale i takoví členové společnosti, které je možné na základě jejich společenských, vzdělanostních a pracovních charakteristik označit za řádné. V tuto chvíli tak zůstává bez odpovědi, za jakých okolností dojde k tomu, že takovýto řádný člen společnosti začne překračovat společensky uznávanou hranici mezi čistým a nečistým.

Překročit hranici - prvně a opakovaně

Trošku jsme se hecovali s kámošem. On byl takovej, hrozný prase, a tak jsme se hecovali v tom, kdo je větší prase. (Kečup)

47.
Kromě Kečupovy potřeby nechat se k překročení bariéry mezi běžně akceptovatelným a běžně nepřijatelným poprvé vyhecovat, poukazovali na tuto hranici a nesnadnost jejího překročení informanti i jiným způsobem. Jestliže to chce "kuráž" a "oprostit se od toho, jestli se ostatní koukají" (Losos), napomáhá ke kroku přes hranice skupina přátel nebo souputníků informanty při "kontění" provázející. Nepřítomnost takové skupiny může být podle některých informantů značným demotivátorem k výběru jídla z kontejnerů: "Asi kdybych byl sám, tak bych se asi trochu styděl." (Holoubátko) Informanti, jsou-li ve větším počtu účastníků, nabývají dojmu, že si s ostatními zodpovědnost za jednání za hranicí společenské přijatelnosti i riziko z něj pramenící dělí, a tak nejsou vystaveni tak silnému tlaku, jako kdyby byli sami (srv. Darley & Latané 1968; Wallach, Kogan & Bem 1962 in Hayes 2009: 60). Ukazuje se tedy, že zejména pro prvotní překlenutí hranice společensky zapovězeného potřebovali informanti specifický kontext situace.

48.
Klíčovým podnětem pro to "jít kontit" opětovně se na základě kontaktu s informanty jeví být síla zážitku při prvním setkání s prostředím za hranicemi společenského řádu, za hranicemi řádné spotřeby, za hranicemi kontejneru:

Tam byl konťák úplně plnej čerstvý zeleniny! Přes brokolice, rajčata, papriky, přes avokáda, na jaký ovoce, zeleninu si vzpomeneš, tak to tam bylo. A všechno to bylo naprosto čerstvý a v pořádku. (Sója)

A byly tam kartóny piva, flašky vína, kartóny jogurtů, čokolád a tak. (Bramborák)

49.
Vyprávění tak naznačují, že se první zkušenost s "kontěním" stala pro informanty událostí, která nabourala hodnověrnost čistého, společensky uznávaného vzorce zacházení s jídlem, v rámci nějž předpokládali, že se v koši nalézají jen potraviny nevhodné ke konzumaci. Význam těchto zážitků pro pevnost bariér mezi společensky akceptovatelnou a neakceptovatelnou formou spotřeby potravin blíže specifikuje Kečupovo vyjádřeni:

Brát věci z odpadků, to mě doma učili, že se to prej nedělá. [...] To má asi něco do sebe. Ale když zjistíš, že je v těch odpadkách fakt... místo, místo hoven jídlo, tak fakt, tyjo... Docela rána do výchovy, ne? (Kečup)

50.
"Rána do výchovy" informanta Kečupa poukazuje na to, o čem mluví Douglas (1966: 95-97) ve spojitosti s překročením zakázané hranice pravidel chránících kulturní vzorec určitého společenství. I když za cenu nebezpečí, které vyplývá z překročení linie vytyčené pravidlem, získávají ti, kteří za tyto linie vyjdou, zkušenost, jež je skrytá všem konformním. V jejím důsledku a na základě inspirace novými podněty z pohybu v prostoru ohraničeném a z hlediska společenského řádu nečistém, mají možnost přeuspořádat si vlastní normy a kategorie, které odpovídají tomu, s čím se dosud setkali. "Kontyšové" jsou díky zkušenostem, které zůstávají skryté těm, kdo tabu sahání do kontejneru dodržují a pohybují se jen v prostředí společensky přijatelném, nadáni novou emoční silou a podněty. Díky nim mohou své hodnoty uzpůsobit podle účelu jevu, který obklopují. Prvotní šok z toho, co uviděli a zažili při prvním vybírání kontejnerů, v prostoru společensky nečistém, jim tak byl inspirativní zkušeností, prostřednictvím které si mohli uvědomit řadu motivů k pravidelnému dumpster divingu jako protiváhu jeho stigmatizujícímu potenciálu.

51.
Tyto zážitky při prvním "kontění" se staly slovy Douglas (1966) prostředkem k naplnění ohrožení pro čistý řád. Staly se prostředkem k tomu, aby si "kontíkář," přeshraniční cestovatel, uvědomil, že společensky uznávaný systém zacházení s jídlem není uspořádán čistě, tedy podle svého účelu, a to proto, že se jídlo určené ke spotřebě nachází v odpadu. Staly se argumentem k tomu, aby tento cestovatel začal jednat s ohledem na účel systematizovaných předmětů, aby v důsledku toho přestal akceptovat celospolečenský vzorec spotřeby, aby si uvědomil významy, kterých může dumpster diving nabývat, a aby na jejich základě začal jednat podle vlastního pojetí vzorce čisté spotřeby.

Alternativní definice čistoty, aneb proč jim dumpster diving začal dávat smysl

52.
Významů, které si informanti spojují s dumpster divingem, není málo. Patří mezi ně dumpster diving jako finančně výhodný způsob obživy; jako společenská událost; jako způsob protestu; dumpster diving coby dobrodružný a provokující zážitek mimo řád; dumpster diving jako zábava plná emocí i jakožto možnost udělat dobrou věc. Ačkoli u každého z informantů zastává prvořadé místo jiný z nich, lze obecně říci, že ať už se přibližuje ten který blíže k pólu konzumentů nebo freeganů, nejsou u nich při výčtu motivů rozdíly příliš markantní.

53.
I když si informanti mohli tyto významy "kontění" uvědomit až poté, co pohlédli za hranici společensky akceptovaného a získali zkušenost s prostředím za touto hranicí, klíčový argument, proč "kontění" provozovat opakovaně, se neskrýval až uvnitř kontejneru. Hlavním důvodem, proč pravidelně překračovat společensky uznávané hranice, je podle vyprávění informantů význam, který přikládají jídlu.

54.
O co tuto tezi opírám, uvozuje Bramborákův výrok o tom, že "jídlo je zdroj obživy. Abych neumřel hlady." Vedle prostředku k přežití, předmětu základní životní potřeby člověka, nabývá jídlo podle rozhovorů zejména s informanty blížícími se pólu konzumentů též významu zdroje spokojenosti, a to v prvé řadě emočně-fyziologické. Kromě živočišných a hedonistických významů má podle informantů jídlo význam též ryze emoční a společenský ve formě radosti, kterou je možné sdílet společně s přáteli, nebo relaxační, umožňující odpočinek. Především podle vegansky se stravujících informantů je jídlo prostředkem k udržení zdraví a v důsledku toho i k udržení odstupu od systému západní medicíny, s nímž nesouhlasí. Svou roli mezi argumenty ke "kontění" hraje z hlediska informantů i symbolický význam potravin, které jsou pro Kečupa "svátkem" a "něčím zachraňujícím."

55.
Na základě toho zdůrazňovali informanti, že vzhledem k tomu, jak si jídla cení, nepřepočítávají jídlo vždy na finanční hodnotu, nebo s ním tak nejednají, byť "třeba... spousta jídla nemá ekonomickou hodnotu v porovnání s příjmem, [...] tak pořád má velkou hodnotu, protože to je dar. [...] i tak to vnímám, že jídlo je dar a... že je zbytečný jím plýtvat" (Snikrska). Tato citace naznačuje úzkou souvislost přisuzovaného významu jídla s postojem informantů k plýtvání potravinami, který je určujícím rysem jejich definice čistého. Povahu tohoto postoje informantů naznačuje část zápisků ze zúčastněného pozorování:

Kečup nese pivo a křičí přípitek: "Na popelnice!" - "Jo, na popelnice," říkáme. "Ať jsou plný," volá Kečup. Smažák se směje. "A chceme, aby byly plný?", ptám se. Kluci se zarazí a zvážní. Prý vlastně nechtějí. Že to vlastně dobře není. Smažák říká, že mu vyhazování jako takový hrozně vadí, ale že když je u konťáku a nabírá si jídlo a nemůže mu na to stačit místo v batohu, něco jako hrůzu z množství plýtvání neřeší a je nadšený, že má jídlo zadarmo! "Haha!", smějí se kluci. (14. 8 2013)

56.
Z poznámek ze setkání se dvěma mými informanty a jejich přáteli je patrné, že se může postoj k plýtvání odrážet v jednání a verbálních projevech informantů nejednou formou. Ambivalentnost vlastní spontánní emoční reakce na plýtvání a hodnotově racionálního postoje k němu reflektovali v rozhovorech i další informanti, přičemž druhý z uvedených typů postoje k plýtvání vystihl Smažák:

I když je tam chleba, kterej si koupím, nevím, za dvanáct korun, tak stejně mi přijde dobrý si ho vzít, jo, už z toho principu, že tam je, vzniknul, dalo to práci a teď se to neefektivním přerozdělením... by se to mělo vyhodit, no, tak to mi přijde šílený. (Smažák)

57.
Tato citace zároveň implicitně ilustruje, že informanti hodnotí systém produkce a distribuce potravin, jehož výsledkem jsou jedlé potraviny vyhozené v kontejneru, jako "šílený" (Smažák), či "ujetý" (Losos), tedy v důsledku ne-řádný, ne-čistý, jako systém, který nejedná s potravinami na základě jejich významu a funkce. Dokladem toho je jejich explicitně vyjadřovaný nesouhlas se zacházením s jídlem po vyřazení z prodeje. Tuto nečistotu, neřádnost spotřeby informanti nacházejí nejen v jednání supermarketů, ale i v práci jednotlivých domácností či restaurací s jídlem:

Co mi třeba hodně vadí, je právě, když ty lidi si neumí nakupovat, jo, ani. Že si nakoupí věci [...], že to nesní a pak to vyhazujou. Nebo takový ty lidi, co hrozně vaří a uvaří si toho moc a pak už na to nemají chuť, tak si uvaří něco jinýho a přitom ještě nedojedli, co měli uvařenýho před tím. Tak to mi hodně vadí asi nejvíc. To mě hodně drásá tohle. Nebo takovýto: "Už to máme v tý lednici tři dny, no, tak to radši vyhodíme," jo, ani to nemusí bejt zkažený, ale radši to vyhodíme. (Smažák)

58.
Tato slova znázorňují náplň řádného, čistého mikrokulturního vzorce, v jehož rámci "kontíkáři" po prožití podnětného šoku určeným kontaktem s prostorem za hranicí uvažují a jednají - čistý vzorec zacházení s potravinami znamená zkonzumovat je, tedy naplnit účel, s nímž byly vyprodukovány (Douglas 1966: 1-3).

59.
Koncepce toho, co je v očích informantů čisté, se promítá u informantů blížících se na škále k pólu freeganů nejen do spotřebních vzorců, ale i do životních hodnot. V rámci této dimenze čistoty prosakuje z vyprávění odhled od většinových hodnot společnosti. Jestliže je společenský úspěch tvořen splněním úkolů: "vystuduj, udělej si hypotéku, měj dost peněz, prostě plať si byt, měj dobrý zaměstnání, hodně dobrý sociální postavení" (Avokádo), pak takové principy u těchto informantů nejsou stěžejní. Namísto nich považují za klíčové

nehonit se za kariérou, ale spíš žít ten život, užívat si ten život a snažit se něco dělat pro lidi okolo. [...] Zastavit se. V tomhle hrozně rychle se pohybujícím světě. (Avokádo)

60.
Informantkou Avokádem uvedené hodnotové principy tak rezonují s freeganským pojetím čistoty v jeho specifických rovinách - v rovině ekonomické, v rovině environmentální i etické.

Co se stalo s hranicemi

61.
Význam proměn v uplatňování daného řádu čistoty je markantní zejména při vyprávění informantů o počátcích vlastních "kontíkářských" aktivit:

Už to pro mě není tak [...] velkej zážitek [...] Do toho kontejneru vlézt. Nejsem z toho taková nervózní, jasně, že jsem byla ze začátku nervózní. (Avokádo)

62.
Tato citace ilustruje, že se i ti, kteří chodí vybírat jídlo z kontejneru pravidelně a po několik let a pro které je tato aktivita důležitou součástí identity a projevu systému hodnot, museli z počátku vyrovnávat s nejistotou a neznalostí pravidel jednání v prostředí do té doby zapovězeném, za hranicí. Zároveň je pozoruhodné, že prvotní diskomfort může být v průběhu několika návštěv kontejneru do značné míry odbourán a pohyb za hranicemi společensky přijatelného pojat jako "normální" (srv. Holpuch 2011: 54 - 60):

Vím, že jsem to měl taky tak ze začátku: sahat pro něco do popelnice! To je, to se nedělá. Ale pak, když jsem si to odblokoval tohle, tak zjistím, že to jsou normální věci. Jsem to měl... docela rychle, třeba... po šesti návštěvách. Teď už mi to přijde jako úplně normální, jako běžná věc. (Smažák)

63.
Jestliže dávají informanti ve vyprávění najevo, že zážitek, s nímž se setkali po překročení hranice a následná socializace v novém prostředí zdeformovaly do té doby internalizované hranice mezi čistým a nečistým jídlem, stojí za to zabývat se tím, jak se povaha či pozice těchto hranic změnila.

64.
Příkladem posunutí hranic je velmi ostentativní nesouhlas informantů se systémovou kategorizací potravin na jedlé a nejedlé podle vizuálních charakteristik:

Nevidím problém, proč by konzervu s hráškem ten supermarket musel znehodnotit, kvůli tomu, že má poškozenou etiketu, protože pořád je to jídlo a na značce tolik nezáleží. (Snikrska)

65.
V individuálním každodenním jednání informantů se tento postoj vycházející z jiné než společensky normované pozice hranic mezi čistým a nečistým, tedy jedlým a nejedlým jídlem, podle vyprávění projevuje i tím, že jdou-li někteří z informantů na nákup do obchodu, cíleně si vybírají potraviny, kterým již prošla nebo v blízké době projde datum spotřeby.

66.
Do jaké míry deformovaly zkušenosti s dumpster divingem hranice legální znázorňuje Okurčin důraz na to, že "musí jít proti zákonu, když jsou zákony proti lidem," či Bramborákovo tvrzení, že vzhledem k tomu, že legislativní opatření týkající se dumpster divingu nepovažuje za správná, nemá problém je porušovat: "Tak výčitky z toho nemám, že něco kradu. V obchodě bych neukradl ani lízátko, ale tohle, to si klidně nakradu celý auto a ještě z toho mám radost."

67.
V důsledku rekategorizace norem jedlosti potravin se změnila i kritéria, na základě kterých informanti usuzují, zda je jídlo, které spotřebovávají, ještě zdravotně nezávadné. Namísto dat označených nápisy "spotřebuje do" a "minimální trvanlivost do" podle vyprávění posuzují vhodnost jídla ke konzumaci na základě "selského rozumu." Přesto jsou si informanti vědomi, že jejich způsob konzumace není zcela bezpečný. Spíše než na limity této formy posuzování kvality potravin, se při poznatcích o nebezpečí "kontění" zaměřují na kontejnery, v nichž se potraviny nacházely.

Určitě to není čistý. Je potřeba dodržovat hygienu, tepelnou úpravu, mytí a všechno. Nikdy si nemůžeš bejt jistá, co tam může být, to nějaká žloutenka, cokoli. [...] Je to nebezpečný. To je asi to negativum. (Kečup)

68.
Nelze tedy tvrdit, že lidé, kteří chodí vybírat jídlo z kontejneru, v důsledku svých nabytých zkušeností pozbyli všech hranic mezi kategoriemi jedlého a nejedlého. Jejich způsob klasifikace potravin se proměnil. Přestal být určený prostorem, ve kterém se potraviny nachází, a usadil v představě o účelu potravin a v normách hygieny odrážející znalost správné barvy, vůně a struktury potravin. Jak se v důsledku provozování dumpster divingu proměnily či zachovaly u informantů hranice v rovině symbolické a sociální, bude předmětem následujících stránek.

Kolize hranic v každodenním životě kontíkáře

69.
Na základě představených poznatků z kontaktu s "kontíkáři" je možné nabýt dojmu, že po prvním vyhecování, překročení hranic, vstřebání podnětných zážitků a nalezení motivů k dumpster divingu jejich do té doby vtělené hranice, určující podobu společensky přípustné spotřeby, jednorázově opadly. Dosavadní text tak může vytvořit zdání, že objevil-li "kontíkář" nový vzorec řádného zacházení s jídlem, začal jej uplatňovat ve svém jednání výhradně a ultimátně. Ve zbytku analýzy se budu věnovat tomu, že každodenní sociální realita jednotlivcům pohybujících se ve většinové společnosti takto jednoduché a přímočaré jednání neumožňuje, chtějí-li být její součástí i nadále. Zaměřím se proto na každodenní a ze sociálních situací vyplývající praxi "kontíkářů" vyjednávat ve vztahu k vlastní sociální identitě ohrožené stigmatem mezi uplatňováním toho kterého vzorce čistoty.

Ustát nálepku

70.
Informantka Okurka během rozhovoru uvedla, že lidé jsou "hrozně pod vlivem toho, co si o nich řeknou ostatní." Pokud se zamyslíme nad důvodem nemožnosti povznést se nad to, co si tito "ostatní" myslí, můžeme se domnívat, že problémem a hrozbou, kterou lidé spatřují v souvislosti s provozováním vyjímání jídla z kontejneru, není ani tak sama obava z toho, co si o "kontíkáři" nebo jeho blízkých řeknou ostatní, ale strach z ovlivnění vlastní sebedůvěry a vlastní hodnoty skrze reakce ostatních (Cooley 1902: 183, 184). Jestliže se lidé stydí jít vybírat jídlo z kontejneru, protože "jim to snižuje sociální status" (Okurka), je možné soustředit se na vliv tohoto studu na vlastní sebeúctu, pro níž potřebují lidé pojímat sebe samotné jako ty, kteří "na tom ještě nejsou tak zle a pořád si můžou ukazovat na někoho, kdo je na tom hůř" (Okurka), podobně jako měl tuto potřebu vyběrač kovů, kterého potkal u kontejneru Smažák.

71.
Domnívám se, že strategií, jak co nejvíce odolat stigmatizujícímu labelu a studu, který se odvíjí z praktikování aktivity kategorizované většinovou společností jako společensky nepřípustné a připisované lidem s nízkým sociálním statusem, je i různorodé emické pojmenování této činnosti. Spíše než v médiích[11] používané sousloví "popelnicové potápění" se totiž v češtině v praxi podle Bedřicha (2009) používá přejatý výraz "kontejnering" nebo "dumpstering." Krupička (2012) pak připomíná, že dumpster diving označuje to, čemu se v češtině říká "vybírání popelnic," či hovorově "bufetování." Emická terminologie dumpster divingu vycházející z mých rozhovorů a pozorování je nejstrukturovaněji vyjádřena informantem Lososem:

My tomu standardně říkáme [...] kontění. Jídlo se jmenuje odsud kontina. Když se něco vykontí, no. A prostě chodí se kontit. (Losos)

72.
Tuto terminologii v průběhu vyprávění rozšiřoval o termíny jako "konťař", jiný z informantů pak používal slovo "konťákolezec", další slovo "kontíkář." Jako alternativu za "kontit" používali informanti běžně "dumpsterovat" nebo "jít na dumpster", občas též sloveso "fárat" nebo sousloví "jet na nákup". Nejednou, při vyprávění zážitků a zkušeností, které v nich vzbuzovaly pozitivní emoce, nadšení, očekávání, překvapení, začali mluvit "o lovu", který charakterizovali jako moderní.

73.
Domnívám se, že jestliže informanti neříkají, že "vybírají popelnice" nebo "bufetí," umožňuje jim to dát činnosti ten význam, který v ní sami spatřují. Mohou se tak alespoň ve svém vyprávění a každodenní komunikaci se souputníky odpoutat, případně si zachovat distanc od nežádoucích sociálních konotací, které se pojí právě k "výběru popelnic" či "bufetování", a naopak se ukotvit v konotacích environmentální uvědomělosti, společenské zábavy a dobrodružství.

74.
Obecně charakterizovali informanti svůj postoj k nálepce, která na nich ulpívá, laxním nezájmem s odkazem na benefity kontění:

Já nevím, mně to bylo tak nějak jedno, já jsem věděla, že to dělám pro dobrou věc, že by to skončilo v koši a že z toho bude mít celej byt radost, tak jsem se nestyděla. (Avokádo)

75.
Informanti blížící se na spektru "kontíkářů" k pólu konzumentů své postoje k labelu formulovali s odkazem na svůj motiv, který je k dumpster divingu vede - na zábavu, možnost rozptýlení od stereotypu a příležitost k provokaci. Lze z toho tušit, že získání nálepky a práci s ní v interakci s okolím neodmítají, ale spíše vítají jako příležitost prověřit svou schopnost argumentačně zvítězit v komunikaci s okolím za pomoci diskusního trumfu v podobě důrazu na společenský princip: "Jídlem se přeci plýtvat nemá." Přesto však později nepřímo přiznali, že nálepka jim není příjemná:

Vždycky, i když jsem byl kontit po dvacátý, po třicátý, tak pořád přetrvává pocit, že je dobrý, že tě nikdo nevidí, protože se nemůžeš setkat s tou negativní reakcí. (Snikrska)

76.
Ačkoli si tedy za dumpster divingem stojí jako za dobrou zábavou, jejíž sociální a sociálně-psychologická rizika kompenzují dobrodružné zážitky, mají přesto potřebu se s labelem vyrovnávat, nebo mu předcházet "kontěním" v soukromí. I u informantů blížících se k pólu freeganů se objevoval ostentativní poukaz na odhled od připisovaného labelu. Avšak jak už byl Kečup citován výše, onálepkování vlastním otcem na veřejnosti jej chladným nenechává. Naprostou rezistencí vůči nálepce pramenící z provozování "kontění" tedy ani tito informanti neoplývají. Label nečistého, jehož zdrojem je dumpster diving, má i na jejich Já ve smyslu sebeúcty a prožívání vlastní pozice v kolektivu nemalý dopad.

77.
Způsob, kterým informanti zpracovávají nálepku "divného" a nebezpečného, nevonícího "bezdomovce," je určen a určuje jejich práci se symbolickými, potažmo sociálními hranicemi mezi čistým, řádným a nečistým, ne-řádným. Právě podobám tohoto vztahu se věnují zbývající kapitoly analýzy.

Nabourávat hranice skrze dumpster diving?

78.
Na základě představených aspektů hodnotového systému informantů lze očekávat, že zejména informanti blíže k pólu freeganů budou mít tendenci normově definované symbolické hranice nabourávat. Podle vyprávění informantů lze chápat toto očekávání jako částečně naplněné.

79.
Způsob, jak bariéry destabilizovat, může tkvět v zachování formy komunikace s těmi, kdo informanty "při akci" vidí, jako kdyby nešlo o výjimečnou událost. Tuto komunikační formu ilustruje informant Kečup:

Třeba vyhazovači u těch popelnic. [smích] Tak oni nečekají, že jim řeknu: ‚Dobrý den, jak se máte?', a že se s nima začnu bavit. A tak to jsou často tím nachytaní, že neví, jak na to mají zareagovat. Že čekají nějakej odpor nebo strach nebo něco. [...] Furt se snaží dostat mě do toho, do tý kasty, kterou mi přizpůsobili stylem, to je bezdomovec, to je ten, co se hrabe v popelnicích, takže se mě snaží takhle dostat dolů, ale když člověk dokáže nějak vyříkat, tak dobrý, no, to se snažím nějak vymluvit. (Kečup)

80.
Tato pasáž vyprávění mimo jiné znázorňuje, že se Kečup vůči nálepce "podřadné lůzy" snaží při setkání s cizím člověkem vymezit právě zachováním společenských pravidel ve formě pozdravu a projevení zájmu o jeho rozpoložení. Dává tak najevo, že ač uskutečňuje společensky zapovězené a svou aktivitou sestupuje na nejnižší příčky společenského žebříčku, jsou mu jiná pravidla společenského chování známá. Zpochybňuje tím platnost kategorizace sebe sama jako jedince do společnosti nepatřícího a jako toho, kdo si nezaslouží úctu proto, že se neumí chovat.

81.
K překlenutí, posunutí či snížení symbolických, potažmo sociálních, hranic mezi sebou a lidmi spotřebovávajícími podle pravidel platných v prostoru řádu a čistoty používají informanti kromě formy komunikace také zprostředkování onoho podnětného šoku, který zažili při prvním dumpster divingu:

Někomu nabídnu a řeknu: "Vezmi si, jestli ti nevadí, že to je z popelnice, ale klidně si vezmi." [...] Napřed jsem se jich ptal, jestli si dají, a oni: "Jo," jakože jo, chvilku třeba váhali, ale všichni si vezmou. [...] Takže přichází ten okamžik toho: "Co to je, že je jídlo v popelnici!" (Kečup)

82.
Následně potom netají radost z toho, že dali svým přátelům úspěšně podnět k zamyšlení nad řádností a čistotou kategorizace potravin, z něhož lze tušit i podvědomé uspokojení ze své schopnosti ze sebe label nečistého sejmout.

83.
V kapitole o povaze soudů, které informanti u svého okolí předjímají, bylo uvedeno, že nejistota širší veřejnosti z toho, co si o "kontíkářích" myslet, podle nich pramení z neznalosti účelu dumpster divingu. Snad i proto mají při snaze překlenovat bariéry tendenci šířit informace o množství jídla, které končí denně v koši, přičemž známí, kamarádi a členové rodiny ale nejsou jedinými, komu tlumočí motivy, které je k dumpster divingu vedou. Ilustruje to informantka Sója:

Třeba se nás na to kolikrát i ptali ty [...] z toho marketu. Že proč to děláme a z jakýho důvodu si to nejdeme koupit, jestli nemáme práci, že se přece můžeme jít zeptat i do toho marketu, nám nabízeli [smích] práci, tak jsme říkali, že práci máme, ale nám spíš přijde líto těch potravin, který se tam vyhazujou. [...] Třeba tam, kam chodíme, je od tý doby mnohem pozitivnější přístup těch zaměstnanců k tomu. (Sója)

84.
Komunikace s okolím tak podle ní přináší své plody a otevírá bariéry, jimž dosud vzhledem k neobeznámenosti okolí s dumpster divingem čelila. Ačkoli to z předchozí citace nevyplývá, nešíří podle vyprávění informanti poznatky o dumpster divingu plošně všem. O tom, že vybírají jídlo z kontejneru, otevřeně hovoří se svými blízkými, přáteli, rodinou, avšak ne vždy s cizími lidmi:

Zase záleží na tom, kdo to je. Když jsou to sekuriťáci, tak já se s nima moc nebavím, protože většinou nám řeknou, ať odejdeme, takže odejdeme. (Okurka)

85.
Jak tedy rozumět projevované neochotě komunikovat s hlídači kontejnerů v kontrastu otevřeností vysvětlovat účel dumpster divingu u informantky Sóji, když se v obou případech jedná o kontakt s cizími lidmi? Porozumět tomuto na první pohled nesystematickému, náhodnému sociálnímu jednání umožňuje reflexe mých vlastních zkušeností získaných během a těsně po zúčastněném pozorování. Když jsem byla postavena před rozhodnutí, zda budu o dumpster divingu otevřeně mluvit v tramvaji před velkým množstvím lidí, kteří, jak poukázal informant Kečup, v městském prostředí snadno "zmizí" (tedy odejdou a s dotyčným se nemusejí vícekrát potkat), rozhodla jsem se tuto aktivitu zatajit. A to, ačkoli za jiných okolností o dumpster divingu otevřeně mluvím a na plýtvání potravinami poukazuji a i když jsem věděla, že na další zastávce vystupuji. Vědomí toho, že případnému razantnímu odsouzení spolucestujících nebudu vystavena dlouhodobě, mou ochotu mluvit otevřeně nepovzbudilo. O známém, který mne v tramvaji oslovil, jsem věděla, že je vůči "kontíkářům" zaujatý. I vzhledem k tomu jsem před ním při potřebě rychle se rozhodnout, zda se k "vykontěnému jídlu v batohu přiznám, svou nedávnou aktivitu v popelnicích zamlčela. Zvolila jsem variantu pohodlnější - takovou, prostřednictvím které neohrozím vědomí vlastního Já labelem nečisté, prostřednictvím které nepřestanu zapadat do kategorie řádného člena společnosti a prostřednictvím které nebudu nucena bránit vlastní sebeúctu ohroženou odsuzujícími pohledy okolí. Dumpster diving chápu po letech zájmu o něj jako sice svéráznou, ale nikoli jako nečistou, neřádnou a veřejný pořádek zásadně ohrožující aktivitu. Navzdory znalosti argumentů, proč dumpster diving provozovat, ochotu přiznat se k němu spontánně postrádám a nechávám si svůj zájem pro sebe.

86.
Domnívám se, že z těchto postřehů lze usoudit, že klíč k porozumění tomu, kdy jsou informanti ochotni komunikovat na veřejnosti o tom, jak získávají potraviny k obživě, spočívá v managementu rizika, kterým může být identita informantů ohrožena v případě veřejného projevu "kontění." Mluvila-li Sója o motivech k dumpster divingu se zaměstnanci obchodu, s nimiž se u kontejnerů potkala, činila tak proto, že jimi byla přímo oslovena, čímž dostala prostor pro vlastní argumentaci a mohla s menší pravděpodobností očekávat nehonestující soud, s nímž by se mohla setkat u těch, kterým by vysvětlovala účel dumpster divingu bez vyzvání. Zároveň dostala prostor k vysvětlení účelu této činnosti, jež minimalizovalo pravděpodobnost stereotypního vyhodnocení této aktivity jako a priori nečisté.

87.
Kečupův odkaz na anonymitu města a zbytečnost komunikace s neznámými, stejně tak Okurčino vyjádření o poslušnosti vůči hlídačům kontejnerů u supermarketu přivádí pozornost k tomu, co nebylo možné v rozhovorech přehlédnout - tendenci informantů symbolické a sociální hranice, vůči kterým se verbálně vymezují, reprodukovat či upevňovat.

Reorientovat symbolické hranice, aneb kdo je tady čistý?

88.
V souvislosti s prací informantů se symbolickou hranicí oddělující kategorie čistého a nečistého, která je úzce provázána s identitní prací se stigmatem, stojí za zmínku dodatek informantů Lososa a Okurky o vlivu labelu bezdomovce na pojetí sebe sama:

Pro mě není člověk, kterej kontí, o nic horší než ten, kterej nekontí. [...] Takže to je jedna věc, proč [...] já sám se tím neschízuju. Já si naopak myslím, že neplýtvání s tím jídlem je vyloženě dobrý, takže [...] já si vážím lidí, který kontí. (Losos)

Já jsem na to celkem hrdá, že se hrabu v popelnici. [smích] Protože pro mě to má jiný hodnoty. Takže pro mě [...] je to právě úplně skvělý. (Okurka)

89.
Vztáhněme myšlenky Douglas (1966: 36-37) o relativní povaze nečistoty ve vztahu k systému, který určitý aspekt sociální reality kategorizuje jako nečistý, nemístný, nepasující do řádu a který s ním podle toho zachází, na fungování supermarketů a systém distribuce potravin do obchodních řetězců obecně. V takovém případě jsou tím, co není součástí systému, potraviny neideálního tvaru či velikosti, s poškozeným obalem či prošlou dobou spotřeby. Právě s kategorizací jedlosti potravin výhradně podle těchto kritérií informanti nesouhlasí. Proto označují tento způsob zacházení s jídlem jako "ujetý", či "úchylný" (Losos), "nechutný" (Sója), tedy neřádný a nečistý. Je pro ně tedy nasnadě, aby label, který je jim přiřčen představiteli systému, s jehož kategorizací potravin se neztotožňují, prezentovali podobně jako Okurka coby zdroj hrdosti na sebe sama. Tím v zásadě zachovávají pozici symbolických hranic mezi čistým a nečistým, ale orientaci těchto kategorií převrací ve svůj prospěch, na úkor standardních spotřebitelů a systému distribuce potravin (srv. Sherman 2005: 141-161).

90.
Label nečistého spotřebitele tak v informantech nevyvolává zdrcující pocity kvůli razantnímu snížení vlastního společenského statusu způsobeného onálepkováním, nýbrž kvůli tomu, že umístěním labelu na ně samotné představitelé distribuce potravin (zejména v rámci oblasti prodeje) i standardní spotřebitelé dokládají, jak nečistě potraviny kategorizují. Reorientace kategorií okolo hranice (srv. Bedřich 2009: nestránkováno) informantům umožňuje, aby si nelichotivé soudy a reakce okolí vysvětlovali jako zdroj individuálního pocitu čistoty a jako možnost posílit vlastní sebevědomí a sebeúctu.

Reorientovaně budovat sociální hranice

91.
Sociální hranice, vzniklé z reorientovaných hranic symbolických, zastávaly ve vyprávěních roli bariéry mezi odlišně spotřebovávajícími, tedy "kontíkáři", a většinovou společností. Jak ilustruje Okurčino vyprávění, byla tato bariéra upevňována prvními ze jmenovaných:

Tak jsem si vybudovala silnou sebeobranu, že si ještě víc stojím za svým než kdokoli. A když s tím někdo nesouhlasí, nebo se mu to nelíbí, tak mě nezajímá prostě! Protože to není můj člověk, kterýho bych potř-, jako já ho nepotřebuju. Prostě ho nepotřebuju do života. Je to jeho názor a jeho problém, co si o tom myslí. (Okurka)

92.
Neochota setkávat se s lidmi, kteří mají jiné životní hodnoty, a žít s nimi v jednom bytě, touha od nich utéct a "odstěhovat se někam, kde by je nevídala" (Okurka), poukazuje na to, že symbolická hranice mezi ní a lidmi standardně se stravujícími určuje velmi zásadně podobu a průběh sociálních interakcí v každodenním životě, kterými tyto hranice posiluje. V podobném duchu hovořily Avokádo a Sója, když zmiňovaly tendence představitelů kontrakulturních uskupení, pro něž je dumpster diving charakteristický, interagovat omezeně a s jistým despektem a ignorací se širší veřejností, a tím symbolické hranice upevňovat a přetvářet v sociální. Ačkoli z vyprávění těchto informantek vyplývá, že "by to vlastně měla bejt nějaká rovnostářská, otevřená společnost [kontakultura]" (Sója), v každodenní interakci mají její zástupci vzhledem ke sdíleným symbolickým hranicím postaveným mezi sebe a většinovou společnost tendenci se sociálně uzavírat a příliš přeshraničně nekomunikovat. Jestliže už komunikují, mohou se projevovat formou elitářského nezájmu či opovržení životním stylem ostatních.[12]

Reprodukovat a posilovat hranice

93.
Vyprávění informanta Kečupa o snaze vysvětlit zaměstnancům supermarketu, že nepatří do "kasty bezdomovců", stejně jako v úvodu zmíněný projev informantky Korbáčika, jímž se vymezovala vůči identitě lidí žijících na ulici, vede implicitně ke konstrukci hranic mezi čistým a nečistým, myšleno mezi "kontíkářem" a ve velmi širokém slova smyslu "bezdomovcem." Detailní pohled na význam takových výroků, který nabízí i již představená promluva informanta Lososa o váženosti, kterou přisuzuje lidem, kteří provozují dumpster diving však naznačuje, že spíše než vůči komplexní kategorii "bezdomovců", se v rámci své identity vymezují vůči lidem, kteří se při "kontění" prvořadě projevují konzumací návykových látek a kteří "kontí" pod jejich vlivem. Markantní je to v citaci Snikrskova projevu:

Nejvíc proti tomu [zástupci supermarketů] bojovali u [název místa], ale tak to předpokládám, že to bude nějak souviset s nějakýma ožralama, zfetkama, který tam udělají bordel a je jim to jedno. Kdežto my jsme si vždycky vybrali, co jsme potřebovali, žádnej nepořádek, žádnej. (Snikrska)

94.
Lze z toho tedy usuzovat, že informanti jsou ochotni překračovat a snižovat onu symbolickou a sociální hranici jen v souvislosti s jimi vybranými oblastmi života a naopak ji budují v kontextu oblastí jiných, jelikož nejsou ochotni zapadat do kategorie "bezdomovců" v celé šíři této nálepky. Navíc, jestliže informantka Korbáčik neklidně upozornila na svoji obavu, že se u kontejneru může potkat "s feťákama", dokládá to nejen její ochotu být v očích společnosti nečistý jen v souvislosti se způsobem shánění potravin, ale i na obavu z nebezpečí plynoucího z kontaktu s lidmi nečistými v důsledku jiných dimenzí každodenního života.

95.
Informanti však mohou hranice mezi čistým a nečistým upevňovat i s kategoriemi orientovanými ve svůj neprospěch:

Dneska už vím, že, a to jsou zkušenosti, že je lepší se s těma lidma domluvit, nebo když ti rovnou striktně řeknou: Vypadněte! - tak okamžitě vypadnout. (Okurka)

96.
Popsaná poslušnost motivovaná snahou ochránit se a zbytečně se nevystavovat situaci, v níž může získat nežádoucí stigma, může být paradoxně chápána jako projev ochoty naplňovat roli podřadného, jemuž se může přikazovat a zakazovat bez ohledu na jeho názory. Tím toto jednání nemalou měrou posiluje společensky nastavené hranice mezi jedlými a nejedlými potravinami, mezi čistým a nečistým spotřebitelem.

97.
K tomu přispívá i další již zmíněný poznatek vyplývající z analýzy, a to, že informanti mají ve snaze ochránit sebe i své blízké tendenci dumpster diving v určitých sociálních kontextech zatajovat, omezovat, nebo jej zcela zanechávat, a to i za cenu reprodukce hranic, s nimiž nesouhlasí.[13] Podle vyprávění posiluje společensky zastávanou hranici mezi čistým a nečistým kontext jednání informantů v podobě nového prostředí nebo takového, v němž potřebují zaujmout dobrou společenskou pozici: "Ve Francii jsem nedojížděl. [smích] Na to jsem, na to jsem neměl koule." (Holoubátko) Ani v novém cizím městě, kde tento informant žije nově se svou rodinou, "kontit" nechce. Podle vyprávění jej odrazuje nebezpečí stigmatizace v prostředí, kde podle svých slov už tak je spolu s partnerkou a synem "za imigranty", a tak nechce sociální status své rodiny ještě více ohrožovat. O dumpster divingu se v pracovním prostředí nechtějí zmiňovat ani konzumenti Snikrska a Bramborák:

Nechci to veřejně prezentovat, protože budu pracovat i dál v mezinárodní firmě, kde ne každej pro to může mít pochopení. (Snikrska)

Jsem živnostník, tak potkávám různý lidi. [...] Ty lidi ode mě očekávají nějakou slušnou práci [...], tak se budu tvářit seriózně a samozřejmě nemusí vědět, že se po nocích hrabu v kontíkách,. [...] Takže jo, nehlásím to všude. (Bramborák)

98.
Reflektujíce společenské normy určující řádnost a čistotu zacházení s odpadem a potravinami a zejména jsouce si vědomi očekávání, která vyplývají z jejich role solidního podnikatele či zaměstnance, předpokládají, že by přiznáním dumpster divingu v očích klientů či kolegů klesli na společenském žebříčku. I přes vlastní často plamenné přesvědčení o řádnosti a čistotě potravinového a společenského systému je pro informanty v určitých sociálních kontextech, v rámci určitých scén, na jejichž prostranství se pohybují, hranice pro překročení příliš vysoká (Douglas 1966; Goffman 1999: 29, 30). Její překlenutí vyžaduje velkou odvahu, které se informantům ne vždy dostává, neboť chtějí i nadále zůstat členy společnosti, být tak vnímáni okolím a moci tak chápat sebe sama.

99.
Jak se domnívám, prosakuje i z těchto postřehů zjištění, že řád zacházení s jídlem, jejž považují informanti za čistý, pro ně není v sociální interakci ultimátním a jediným uplatňovaným vzorcem jednání. Z představených výpovědí vyplývá, že normy zvnitřněné socializací v prostředí za hranicí společensky přípustného, k níž došlo v jednom kolektivu, nejsou automaticky uplatňované v kolektivu novém. S příchodem informantů do jiného sociálního prostředí jsou tedy hranice společenské přípustnosti uplatňovány v každodenních sociálních interakcích zcela původně, bez ohledu na to, jaký dopad měl podnětný šok po překročení hranice hrdla kontejneru na představu informantů o tom, jak s jídlem zacházet čistě, a tedy správně.

100.
Naznačuje to, že ačkoli k socializaci v novém prostředí za hranicí povoleného jednou došlo, uplatňují informanti navzdory svým odhodlaným přesvědčením pravidla a normy podle toho, v jakém kulturním systému se zrovna nacházejí. To znamená, že ač se úspěšně socializovali v novém prostředí a získali představu o jeho pravidlech, hranice a normy původního kulturního prostředí zcela nevymazali a považují je za stále platné a důležité. V případě své přítomnosti v kontextu, který si jejich dodržování žádá, je informanti plní, čímž jejich platnost posilují. V jiném, uvolněnějším společenském kontextu uplatňují normy a hranice nově nabyté. Informanti, zejména pak konzumenti, tedy plynule podle potřeb dramaturgie sociální situace přechází z jednoho kulturního systému do druhého. Jejich jednání je tak ukotveno ve dvou vzorcích čistoty, na jejichž pomezí balancují s cílem žít čistě a přesto společensky.

Závěr

101.
Dumpster diving, tedy vybírání kontejnerů, je činnost spojována s lidmi žijícími na ulici (Holpuch 2011; Hejnal 2012, 2013; Vašát 2013, 2014). Zejména v zaměření na potraviny je pojímána jako jednání společensky nepřijatelné. Navzdory tomu se ve společnosti pohybují tací, kteří dumpster diving provozují, aniž by k němu byli vedeni nedostatkem finančních prostředků ke standardnímu nákupu potravin. Analýza deseti hloubkových rozhovorů s tzv. kontíkáři a zúčastněných pozorování při dumpster divingu navíc ukázala, že tito aktéři nemusí být nutně ani představiteli kontraktulturního hnutí freeganismu. Ať už je možné umístit je na škále mezi freegany a konzumenty blíže k prvnímu nebo druhému pólu, jsou ze strany svých blízkých, představitelů supermarketů i široké veřejnosti kvůli svému způsobu shánění potravin k obživě konfrontováni se stigmatem nespořádaného člena společnosti.

102.
Sami informanti důvody této stigmatizace reflektují a v daném kontextu připouštějí jejich oprávněnost. Argumenty k tomu, aby navzdory nadání dumpster divingu stigmatizovat tuto činnost provozovali opakovaně, měli možnost uvědomit si na základě inspirace kontaktem s prostředím za společensky vytyčenou hranicí společensky přijatelného, za hranicí hrdla kontejneru. Za touto fyzickou bariérou, ztělesňující i hranice hygienické, legální, symbolické a sociální čistoty a přijatelnosti, objevili dosud jedlé potraviny, jejichž kvalita a množství nabourala hodnověrnost a oprávněnost společenského systému uspořádávání předmětů podle jejich účelu (Douglas 1966). Na základě této zkušenosti byli nadáni silou kategorizovat potraviny podle jedlosti bez ohledu na jejich umístění, kterýžto systém pojímají jako čistý a řádný. Navzdory vlastnímu pojetí čistého zacházení s jídlem, které přerůstá u informantů blížících se k pólu freeganů do vlastního čistého pojetí životní náplně, nejsou oslovení informanti s to naplňovat tuto koncepci cele, chtějí-li zůstat členy většinové společnosti i nadále. V důsledku toho v daných sociálních kontextech jednají flexibilně podle původního, společensky uznávaného řádu čistoty, či podle řádu čistoty vlastního. Ve snaze zachovat si společenskou pozici a společensky neohrožovat svým jednáním sobě blízké tak neustále balancují na hranici mezi vlastní symbolickou a společenskou čistotou.

Poznámky

[1] Dále jen FnB.

[2] V českém prostředí lze v souvislosti s akademickými texty zaměřenými na freeganismus hovořit o čtyřech absolventských diplomových pracích (Bedřich 2009; Brunclíková 2011; Baráková 2012; Krupička 2012). Jestliže existuje takových prací víc, nebyla jsem je s to dohledat.

[3] Při psaní analýzy jsem všem informantům přiřadila anonymizující pseudonym. Jeho volba buď alternativně odráží jejich stávající přezdívku, nebo je určena na základě v rozhovoru nejzaníceněji popisovaného typu potravin, které z kontejneru vyňali. Navazuji tak na tendenci informantů oslovovat se přezdívkami v podobě potraviny nebo pokrmu.

[4] Jestliže výběrčí kontejnerů, podobně jako lidé bez domova, konzumují často potraviny, které na ně zbydou, naznačuje to ve srovnání se zbytkem společnosti jejich o mnoho nižší sociální postavení, společenské uznání a s ním spojené sebehodnocení (Bourdieu 1984: 183-193; 1998: 15-17).

[5] V rámci omnibusového výzkumného šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i., jsem se zajímala o to, jaký je postoj české veřejnosti k vybírání jídla z kontejneru. Celkem 1027 reprezentativně vybraných zástupců populace České republiky starších 15 let jsem se ptala, do jaké míry souhlasí nebo nesouhlasí s výrokem: "Vybírat a jíst jídlo z kontejneru je společensky nepřijatelné." Že je podle jejich názoru tato činnost společensky nepřijatelná, uvedlo 85% z nich. Lidé tvořící stejný vzorek reprezentantů populace České republiky v 88% také uvedli, že souhlasí s tvrzením: "Lidé, kteří vybírají jídlo z kontejnerů za supermarkety, jsou chudí, nezaměstnaní a bez domova."

[6] Mezi čtyřmi informantkami a šesti informanty jsou studenti, osoby s inženýrským či magisterským titulem, soukromý podnikatel i zaměstnanec na vysoké pozici nadnárodní firmy. Žádný z mých informantů nežil na ulici, bez střechy nad hlavou.

[7] Cíleně ve své kategorizaci odhlížím od lidí, kteří žijí na ulici a kteří jinou možnost než si jídlo obstarávat v kontejnerech obchodů s potravinami často nemají. Nejde o ignoraci jejich místa ve společnosti, ale o snahu porozumět tomu, co vede ty, kteří participují na trhu práce či ve vzdělávacím systému, k aktivitě, která je společensky marginalizuje a ohrožuje jejich stávající společenské postavení.

[8] Koncentrací na výběrčí kontejnerů v širším slova smyslu, než jen na freegany, navazuji na Moré (2011: 45), která poukazuje na to, že ani samotní freegani a podoba jejich interakce se systémem není jednotná. Též Bedřich (2009: nestránkováno) mluví spíše než o jedné či dvou kategoriích výběrčích "o kontejnerovém spektru". Mezi levicově, kontra-kapitalisticky orientovanými "kontíkáři" a těmi, kteří mají dumpster diving jako své hobby, umístěnými na jeho krajích, se nachází nemalá skupina těch, které nelze přiřadit ani k jedné ze dvou zřetelných kategorií.

[9] Supermarkety bývají podle informantů často vybaveny lisy na neprodejné ovoce a zeleninu, které umožňují značnou redukci objemu odpadu, a tedy i finanční úsporu za svezený odpad. Není-li určitý obchod takovým lisem vybaven, není podle informantů výjimkou, že zaměstnanci supermarketu ovoce a zeleninu před vyhozením do kontejneru rozšlapou: "Takže prostě dají do pytle, eh, banány, rajčata, pak se po tom projdou a udělají z toho prostě takovou... nechci říkat co." (Snikrska)

[10] Na tomto místě bych ráda poznamenala, že jestliže bude text působit dojmem snahy dichotomizovat společnost na aktéry řádné, čisté, členy majority a na aktéry neřádné, nečisté "kontíkáře" či bezdomovce, nepůjde o vědomou a nežádoucí snahu rozdělovat společnost na normální většinu a podivný zbytek, snahu kontrastující s poukazem na to, že lidé provozují dumpster diving mohou být v určitých kontextech označeni za představitele většinové společnosti. V případě rozdělování společnosti na členy řádné a neřádné se bude jednat o otisk koncepcí Mary Douglas, které, jak se domnívám, umožňují velmi nosně porozumět významu hranic v uvažování o symbolickém řádu čistoty skrze dimenzi spotřeby potravin určených k vyhození.

[11] Jako příklad je možné uvést články Jánské (2009) či Pixové (2009).

[12] Zde bych ráda upozornila, že s takovou ignorací a opovržením jsem se směrem ke mně samotné v žádném případě nesetkala během komunikace s informanty, na jejichž vyprávění zakládám tuto analýzu. Navazuji spíše na jimi zmíněné postřehy, které vztahuji ke svým řídkým kontaktům s představiteli kontrakulturních hnutí.

[13] V průběhu rozhovorů se informanti o zamlčování zmiňovali spíše jen mezi řečí. Je tak otázka, do jaké míry vzhledem k jejich motivu vybírat jídlo z kontejneru tuto praxi zejména informanti-freegani reflektují.

Literatura

BARÁKOVÁ, D. (2012): Freeganismus - více než životní styl. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky. Vedoucí diplomové práce Mgr. Dušan Klapko, Ph.D.

BARNARD, A. V. (2011): "Waving the banana" at capitalism: Political theater and social movement strategy among New York's "freegan" dumpster divers. Ethnography, 12 (4): 419-444

BEDŘICH, A. (2009): Alternativní způsoby života v městském prostřední na příkladu dumpster divingu. Pardubice: Univerzita Pardubice. Filosofická fakulta. Katedra sociálních věd. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Zdeněk Uherek, CSc.

BRUNCLÍKOVÁ, L. (2011): Alternativní ekonomické modely a nelegální přivlastnění jako strategie vyrovnání se s nepříznivou ekonomickou situací. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Filosofická fakulta. Vedoucí diplomové práce Mgr. Daniel Sosna, Ph.D.

BRUNCLÍKOVÁ, L. / SOSNA, D. (2012): Garbologie: Zrcadlo konzumní společnosti. Antropowebzin, 8 (3): 131-139

BOURDIEU, P. (1984): Distinction: A social critique of the judgement of taste. London: Routledge

COOLEY, CH. H. (1902): Human nature and the social order. New Jersey: Piscataway

COYNE, M. (2009): From production to destruction to recovery: freeganism's fedefinition of food value and circulation. Iowa Journal of Cultural Studies, 6 (10/11). Dostupné na adrese http://www.uiowa.edu/~ijcs/waste/coyne.htm [naposledy navštíveno 2. 11. 2014]

DĚDOVSKÝ, D. (2013): Metody a techniky výběru kontejnerů. Přednáškový večer PAKET /Pro Aktivní Etnologii/ (Praha, 5. listopadu 2013)

DOUGLAS, M. (1966): Purity and danger. London, New York: Routledge

DOUGLAS, M. (1972): Deciphering a meal. Deadalus - Journal of American Academy of Art and Sciences, 101 (1): 61-81

EDWARDS, F. / MERCER, D. (2007): Gleaning from gluttony: An Australian youth subculture confronts the ethics of waste. Australian Geographer, 38 (3): 279-296

ELIAS, N. (2007): O procesu civilizace: Sociogenetická a psychogenetická zkoumání. Vol. I.: Proměny chování ve světských vyšších vrstvách Západu. Praha: Argo

ESSIG, L. (2002): Fine Diving. Salon.com. Dostupné na adrese http://www.salon.com/mwt/feature/2002/06/10/edible_trash [naposledy navštíveno 2.11.2014].

Food not Bombs. Dostupné na adrese http://food.not.bombs.sweb.cz/ [naposledy navštíveno 30. 3. 2014]

Freegan.info. Dostupné na adrese http://freegan.info/ [naposledy navštíveno 1. 2. 2014]

GOFFMAN, E. (1956): The nature of deference and demeanour. American Anthropologist, New Series, 58 (3): 473-502

GOFFMAN, E. (1999): Všichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon

GOFFMAN, E. (2003): Stigma. Praha: SLON

HAYES, N. (2009): Základy sociální psychologie. Praha: Portál

HEJNAL, O. (2012): Antropologův den mezi "klienty represe": Zúčastněné pozorování bezdomovců ve středně velkém městě. Antropowebzin, 8 (3): 141-151

HEJNAL, O. (2013): "Já si je najdu, ty vole. Dyť máme furt stejný místa." Místa bezdomovců ve veřejném prostoru. Lidé města, 15 (3): 419-441

HOLPUCH, P. (2011): Bezdomovectví jako přístup k životu. Biograf, (54): 3-29

JÁNSKÁ, L. (2009): Do popelnic pro večeři - reportáž z české komunity freeganů. Instinkt (4). Dostupné na adrese http://instinkt.tyden.cz/rubriky/archiv/2009-04/do-popelnic-pro-veceri-reportaz-z-ceske-komunity-freeganu_23226.html [naposledy navštíveno 30. 1. 2015]

KRUPIČKA, O. (2012): Únik ze vzorců spotřeby: Alternativní městská spotřeba. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Slavomíra Ferenčuhová, Ph.D.

LAMONT, M. / MOLNÁR, V. (2002): The study of boundaries in the social sciences. Annual Review of Sociology, 28 (28): 167-195

LATANÉ, B. / DARLEY, J. M. (1968): Group inhibition of bystander intervention in Emergencies. Journal of Personality and Social Psychology, 10 (3): 215-221

MORÉ, V. C. (2011): Dumpster dinners: An ethnographic study of freeganism. The Journal for Undergraduate Ethnography, 1 (1): 43-55

OAKES, W. (2000): Why Freegan? An attack on consumption - in defense of donuts. Freegan.info. Dostupné na adrese http://freegan.info/what-is-a-freegan/freegan-philosophy/why-freegan-an-attack-on-consumption-in-defense-of-donuts/ [naposledy navštíveno 23. 1. 2015]

OATEN, M. / STEVENSON, J. S. / CASE, T. I. (2009): Disgust as a disease-avoidance mechanism. Psychological Bulletin, 135 (2): 303-321

PIXOVÁ, M. (2009): Podmořské krásy ze dna kontejneru. Nový prostor, 339: 9-10

RATHJE, W. L. / MURPHY, C. (2001): Rubbish!: The archaeology of garbage. Tucson: University of Arizona Press

SCHANTZ, J. (2005): One person's garbage ... another person's treasure: dumpster diving, freeganism, and anarchy. Verb, 3 (1): 9-19. Dostupné na adrese http://verb.lib.lehigh.edu/index.php/verb/article/viewFile/19/19 [naposledy navštíveno 2. 11. 2014]

SHERMAN, R. (2005): Producing the superior self: Strategic comparison and symbolic boundaries among luxury hotel workers. Ethnography, 6 (2): 131-158

STEWARD, M. (2005): Čas Cikánů. Brno: Barrister & Principal

STUART, T. (2009): Waste: Uncovering the global food scandal. London: Penguin Book

VAN GENNEP, A. (1909): Les rites de passage. In: M. Douglas 1966. Purity and danger. London/New York: Routledge

VAŠÁT, P. (2012): Mezi rezistencí a adaptací: Každodenní praxe třídy nejchudších. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 48 (2): 247-282

VAŠÁT, P. (2014): "Předevčírem, nebo kdy to bylo?": Temporalita třídy nejchudších. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 50 (1): 57-82

WALLACH, M. A. / KOGAN, N. / BEM, D. J. (1962): Group influence on individual risk taking. Journal of Abnormal and Social Psychology, 65 (2): 75-86

Marie Plojharová

E-mail: marie.plojharova@gmail.com

Marie Plojharová vystudovala sociologii na FSV UK se zaměřením na sociální konstrukce identit. Zajímá se o problematiku plýtvání potravinami a sociologii životního prostředí. Pracuje v think-tanku Glopolis, o. p. s., kde se věnuje tématu udržitelné spotřeby. Zpívá blues.
[Aktualizováno: 17. 3. 2015]

Publikování tohoto textu kdekoli jinde je možné pouze se souhlasem editora Biografu.

Diskuze

Chcete-li k textu diskutovat, musíte se napřed přihlásit


Vložit příspěvek: